Příroda, turistika, chataření, chalupaření

Osady obce České Lhotice leží uprostřed polí, lesů a luk a směle můžeme říci, že v nejkrásnější části chráněné krajinné oblasti Železných hor. Zejména nejníže položená osada Hradiště přímo sousedí s územím bývalého keltského oppida – hradiště, což zřejmě dalo i osadě název. Severní území osady, louky a lesy, se strmě svažují do hlubokých vod Křižanovické přehrady, severovýchodní skalnaté území pak prudce spadá přímo do koryta řeky Chrudimky. Bezprostředně od přehradní hráze pokračuje tok řeky dlouhým a hlubokým údolím mezi příkrými stráněmi a skalami, porostlými na srázech místy neprostupnými křovinami, jinde pak smrko-bukovým porostem, protkaným vznosnými jedlemi a habry. Tato část údolí zvaná Krkanka byla pro svou krásu a unikátnost vyhlášena přírodní rezervací. Stejně tak následné a ještě divočejší údolí nese přiléhavý název Strádovské peklo. Je též přírodní rezervací. Skoro na konci onoho hlubokého kaňonu vysoko na skalách stojí rozvaliny bývalého strážního hradu Strádova, který je se Strádovským peklem vklíněn do rozlehlé Slavické obory, bohaté chovem jelení zvěře, daňků a muflonů.

Z Hradiště jižním směrem vystoupáme serpentinami do Českých Lhotic. Nedaleko obce stojí rozhledna, odkud je za optimálních podmínek možné na obzoru vidět Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník a Jeseníky. Jako na dlani jsou pak vesničky a města a dále, v polabské nížině, Kunětická hora nebo Opatovická elektrárna.

Rozestavěná dřevěná konstrukce rozhledny Boiky.
Slavnostní otevření proběhlo 20. května 2006. Reportáž z této události včetně fotografíí je zde.

(Foto: Martin Chroust, České rozhledny.)

Nejvýše položená část obce, osada Vedralka v nadmořské výšce kolem 530 m, je známá přírodním koupáním v rybníku napájeném potůčky z okolních lesů. Hrstka barevných hospodářských stavení vykukuje ze zeleně jabloní a švestek. A celý ten pestrý houfec je spádován spolu s vedraleckým potokem malebným údolím do horní části Křižanovického vodního díla. A z Vedralky je to příslovečných pár kroků do hlubokých kráseňských lesů, ráje houbařů a k technické dominantě kraje – více než 180 metrů vysoké věži televizního vysílače.

Pro svoji pestrou přírodu, čisté horské ovzduší a mimořádně příhodný terén je oblast Českých Lhotic atraktivním územím, kde probíhají různé závody jako např. Nasavrcký silniční běh, prochází tudy trasa cyklistických terénních závodů Napříč Železnými horami, směřuje tudy i cykloturistická stezka č. 4114. Celoročně krajem procházejí stovky pěších turistů, cykloturistů, dětí z okolních dětských táborů a v letech posledních i vyznavači hippoturistiky, neboť přímo v Českých Lhoticích je koňská jízdárna pro děti i dospělé s jízdami centrem keltského osídlení. Naší oblastí pak směřuje dálková vlastivědná stezka Krajem Chrudimky a nejmladší naučná stezka - Keltská stezka Železnými horami. Ta míří od Nasavrckého zámku s keltským muzeem údolím Krkanka na keltské oppidum v Hradišti, následně vyhlídkovou trasou do Českých Lhotic s rozhlednou a dál přes údolí potoka Debrný, kde Keltové těžili železnou rudu zpět do Nasavrk. Po trase jsou rozestavěny desky s poučením o příchodu a životě Keltů.

Přenesme se v čase do počátku dvacátého století, kdy hlavně v meziválečných letech se rozmohl fenomén milovníků přírody, skautské a trampské hnutí, doprovázené zálibou v táboření v zajímavých přírodních lokalitách a budováním trampských osad, srubů a chat. Toto hnutí, dá-li se tak nazvat, přetrvává dodnes, byť již ne v tak ryzí podobě. Chaty, často umně skryté v zeleni starých smrků nacházíme v celém údolí Strádovského pekla i Krkanky. Ustoupit musely až stavbě Křižanovické přehrady. Ale i tehdy se jenom odstěhovaly o pár desítek metrů výš nad zatopenou oblast.

Zvláštní, mimoděk vzniklou skupinou milovníků života v našich vesničkách a ve venkovské přírodě jsou chalupáři. Není jich málo. V celé obci představují již polovinu všech majitelů usedlostí. V padesátých až osmdesátých letech minulého století uplatňovaná kolektivizace zemědělství vyhnala selskou mládež do pohodlného života ve městech. A když se vrátil čas, nikdo z nich už se nechtěl chopit bývalého a stále tvrdého života sedláka. Vrátili se jen aby užívali klid a čistou přírodu, aby relaxovali. Avšak chalupářům musíme děkovat za to, že naše vsi nejsou ruinou opuštěných domů, ale že do kraje vyhlížejí upravená selská stavení. A ještě něco. Chalupáři v drtivé převaze a na požádání vždy jdou a zadarmo pomohou zušlechťovat naše obce jakoukoli prací.

Co říci závěrem? Snad jen to, že Železné hory nemohou lákat turisty výškou a náročností terénu. Díky tomu ovšem nejsou v sezóně přeplněné jako atraktivnější lokality. A tak každý návštěvník zde nalezne vždy klid a čistou přírodu.

Text poskytl pan Vilém Svoboda, kronikář