Z kroniky obce České Lhotice
- Jsme hrdi na náš vánoční strom...
- Zdobení perníkových ozdob
- Lampionový průvod 2016
- Druhý krok do budoucnosti
- Devadesátka našich hasičů
- Mladí píší historii
- Zábavné odpoledne v Českých Lhoticích
- První krok do budoucnosti
- Volební rok 2010
- Večerní posezení s generálem
- 90 let hradišťského hasičského sboru
- Mimořádná iniciativa
- Volby 2006
- Vztyčení mírového sloupu
- Českolhotická rozhledna Boika
- Šesté zasedání obecního zastupitelstva
- Kronika dvou dnů
Jsme hrdi na náš vánoční strom, strom obce České Lhotice
Již celý rok u nás před obecním úřadem roste náš vánoční strom. Před rokem na něm poprvé zazářily svíčky a zaleskly se ozdoby, aby přinesly radost našim dětem i dospělým.
Letošní rozsvícení bylo stejně slavnostní, by možno říci, že hojněji navštívené dětmi i dospělými. Desátého prosince v průběhu dne místostarosta obce pan Jaroslav Kolář spolu s manželkou Hanou strom ověsili svítícím řetězem a řadou ozdob a připravili ke slavnostnímu rozsvícení. V podvečer se pak se šlo více, než padesát osob, dětí s rodiči spolu se sousedy a chalupáři. Po rozsvícení svého osadního stromu přišly i Hradišťské děti s rodiči.
Přesně v pět hodin starosta obce pan Miroslav Komberec se svým zástupcem Jaroslavem Kolářem rozzářili vánoční strom desítkami svíček a ozdob. Poté starosta všechny přítomné srdečně přivítal. Z iniciativy paní Halámkové následovaly koledy, sborově zazpívané dětmi a maminkami a nádherná atmosféra si podmanila všechny přítomné.
Po těchto slavnostních chvílích většina zúčastněných přijala pozvání starosty a odebrala se do kulturní části obecního úřadu na pobesedování. Dospělí se zahřáli skleničkou svařeného vína, děti horkým čajem. K zakousnutí bylo vánoční cukroví přinesené maminkami. Účastníky obsloužil sám místostarosta Jar. Kolář a zastupitelka obce Zdenička Jeníčková. Pomáhala i chalupářka, paní Jitka Březinová. Fotodokumentaci pro kroniku pořizovala paní Monika Bujnochová.
Zaznamenal: Vilém Svoboda, kronikář obce
Zdobení perníkových ozdob
za vůně horké medoviny……..materiál zajištěn……..těšíme se na vás…….
Takto zněla pozvánka na výtvarné odpoledne pro rodiče s dětmi – vyzkoušet si své představy zdobení vánočního cukroví.
Setkání se konalo v klubových místnostech na Obecním úřadě v Českých Lhoticích dne 26. listopadu 2016 od 14. do 18. hodin. Pro realizaci svých nápadů měli děti i rodiče připraveny napečené perníčky různých tvarů a velikostí, cukrovou hmotu na zdobení i malé perličky a jiné drobné předměty na dozdobení.
V sobotu odpoledne se již před druhou hodinou shromáždila na schodech do klubovny bezmála dvacítka dětí s rodiči a i po zahájení přicházeli další účastníci, takže za necelou půlhodinu kolem stolů sedělo i stálo na třicet dětí a stejně tolik rodičů. Příchozí uvítala vedoucí organizačního týmu paní Zdena Jeníčková a zahájila tím výtvarnou činnost u všech stolů. A bylo veselo. Tvůrčí atmosféra by se dala krájet, jaký byl zájem zkrášlit doteď jednobarevné perníčky. Okolo stolů procházely naše instruktorky „perníkové krásy“ a radily dětem i ostatním jak na to, případně měnily nové perníčky za pokažené. Ty ostatně ihned mizely do dětských bříšek.
Čas ubíhal, odpoledne tvůrčích nápadů a radost z jejich realizace se pozvolna chýlilo ke konci. Děti byly za svou trpělivost a umění oceněny čokoládou zdobenými sušenkami i rodiči přineseným v předstihu upečeným vánočním cukrovím a voňavým čajem. Rodiče pak ochutnali horkou medovinu či svařené červené víno. Atmosféra setkání byla příjemná a sváteční, takže se nikomu ani domů nechtělo. A tak možno říci – akce se povedla.
A kdo se o tak milé setkání maminek a dětí zasloužil? Komu patří dík? Záštitu nad akcí převzalo zastupitelstvo obce a setkání pak organizačně zajistily: Vedoucí týmu, zastupitelka Zdena Jeníčková, hromadu perníčků napekla a přivezla Magda Procházková, o průběh se staraly instruktorky zdobení Lucka Návratová, Jitka Hejná a Monika Bujnochová, která navíc pořídila fotodokumentaci pro obecní kroniku. Jaroslav Kolář, místostarosta obce zajistil teplo krbových kamen.
Zaznamenal: Vilém Svoboda, kronikář obce
Lampionový průvod 2016
Podzim plný zlatých, rudých a hnědých barev vešel do svého vrcholného období a s ním se přiblížila polovina listopadu s tradičním průvodem dětí s lampiony. Letos bylo dohodnuto, že půjde obráceně, tedy od církevní školy v Hradišti do českých Lhotic k Obecnímu úřadu, kde se všichni zahřejí horkým čajem a opečou tradiční špekáčky, odpočinou si u plápolajícího ohně a vypovísi zážitky z cesty.
Počasí ale letos pořadatele, tedy Zastupitelstvo obce České Lhotice a oba požární sbory, vystrašilo. Ještě ve čtvrtek, by i v pátek před onou pohádkovou sobotou strašilo přímo zimním časem. Teplota poklesla pod bod mrazu, fičel silný severák a chumelilo jako uprostřed safiánské zimy. Avšak ráno, 12. listopadu bylo mírné, sice s větrem, ale ten kupodivu většinu napadaného sněhu rozpustil. I sluníčko se přes den ukázalo mezi mraky. Večer pak na počátku pochodu v 17 hodin se i vítr utišil a pochod byl odstartován.
Do čela bezmála třiceti dětí a ještě většího počtu rodičů se postavili pořadatelé, paní Lucka Návratová se svým manželem Patrikem. Pavel Kratochvíl spolu s Milanem Nepivodou a Davidem Seckým s již chvíli před startem vytratili do tmy, aby připravili poklad se zlatými čokoládovými tolárky. Od světla u školy se chumel rozesmátých a výskajících dětí vnořil do úplné tmy, kterou probleskoval jen svit lucerniček lampionů, svítících tyčinek a občas i baterek. Byl to krásný i tajemný pohled na klikatící se had světýlek mířících přes pole za hradišťským kostelem do hlubokého zalesněného údolí potoka.
Vše probíhalo klidně. Děti se soustředily na hledání indicií, směřujících k pokladu, který, jak jinak, brzy objevily. A byla spousta radosti. Průvod se zklidnil, když se blížil k mostku přes potok. Ale hned za ním veselá nálada pokračovala cestou do kopce vysokého až k nebesům, kde mezi mraky prosvítaly hvězdičky.
Přestože tempo pochodu byla pomalé, cíl cesty se zanedlouho přiblížil. To už vstříc pochodujícím zavanula vůně ohně a štěbetání dětí zesílilo. První, kdo účastníky lampionového průvodu přivítal blesky fotoaparátu byl Vilém Svoboda, kronikář obce a hasičského sboru. K cíli zbývalo už jen pár kroků. A už byli všichni u ohně, kde je vítala hlavní pořadatelka, členka obecního zastupitelstva, paní Zdena Jeníčková spolu s nestorem ohňů všech dětských akcí obce, hasičem, bratrem Antonínem Lentesem.
Všichni, děti i rodiče s povděkem zaujali místa na lavicích okolo plápolajícího ohně a přijali z rukou pořadatelky Zdeničky horký čaj a od ohněstrůjce Toníka pruty s připravenými špekáčky. A bylo veselo, chvílemi jako v „turecké škole“, jak se děti zbavovaly dojmů z více než hodinu trvajícího pochodu tmou. Záhy se rozpovídali rodiče a byla spousta smíchu. Dobrá nálada u praskajícího ohně trvala až do rozchodu kolem dvacáté hodiny.
Letošní lampionový průvod se vydařil. Je třeba poděkovat všem, kteří tuto pěknou akci připravili pro děti nejen naší obce, ale i našich sousedů.
Tak ahoj a za rok zase nashledanou.
Zaznamenal: Vilém Svoboda, kronikář obce
DRUHÝ KROK DO BUDOUCNOSTI
Hloubkový vrt pro pitnou vodu v Českých Lhoticích
Ve čtvrtek 12. června 2014 byly zahájeny práce na hloubkovém vrtu HJ4. Vrtání probíhalo zhruba 50 m od budovy Obecního úřadu a několik málo metrů za chalupou Tocháčkových v lesíku pana Jaroslava Koláře z Českých Lhotic.
16. června dosáhl vrt předpokládané hloubky padesáti metrů. Bezprostředně proběhlo vyčerpání a vyčištění celého díla. Následně byl vrt opláštěn a vyložen těsnicí hmotou, aby bylo zamezeno průsaku povrchové vody.
V několika dalších dnech byly pravidelně odebírány řady vzorků k analýze jakosti získané vody. Veškeré zkoumané vzorky potvrdily, že získaná hloubková voda je vynikající jakosti. Záměr se stoprocentně potvrdil.
Projekt, následný hydrologický průzkum a poté hloubkový vrt zrealizovala firma Vodní zdroje EKOMONITOR, spol. s r. o. z Chrudimi. Řízením od projektu až do konečného vrtu a jeho prověření byl firmou pověřen Mgr. Miroslav Komberec. Dílo bylo kompletně dotováno financemi z Evropských zdrojů.
Provedení vrtu bylo iniciováno na základě rozhodnutí zastupitelstva obce České Lhotice s cílem zajištění krytí potřeby kvalitní vody pro budoucí sídliště, které bude stát na východní straně obce.
A TO JE ONEN DRUHÝ KROK DO BUDOUCNOSTI ROZVOJE OBCE!
Prvním krokem byl zastupitelstvem schválený záměr projednaný již na konci roku 2005, kdy bylo přijato rozhodnutí o vykoupení bezmála dvou hektarů půdy pro stavbu nejméně dvaceti rodinných domů pro posílení lidnatosti obce (podrobněji jsme o tom psali zde).
Zdá se, že spolu s předchozími zdroji pitné vody, kterými disponuje obecní vodovod, došlo dlouhodobému pokrytí všech potřeb zásobování pitnou vodou v obci. Ale ve více než padesátileté historii obecního vodovodu nebyla situace vždy tak jednoduchá.
K rozhodnutí vybudovat obecní vodovod došlo na samém počátku šedesátých let poté, co byla dokončena elektrifikace všech tří částí obce. A vzhledem k tomu, že předchozí akce do značné míry vyčerpala obecní pokladnu, bylo po projednání s občany přistoupeno k výstavbě svépomocí, téměř bez požadavků na mzdy, spolu s materiální a technickou pomocí podniku Průmstav n.p. Chrudim. Tím bylo dosaženo nepatrných celkových nákladů.
Na počátku vodovod využíval jako vodní zdroj studny S1 a S2, které byly vyhloubeny v březině pana Jaroslava Koláře, vzdálené 500 m jižně od středu obce. Čerpal též vodu z obecní studny, která byla za tím účelem prohloubena. Po vybudování nového kravína a odchovny prasat už vodní zdroje nedostačovaly, tak bylo v devadesátých letech rozhodnuto posílit je vrtem HJ3 vzdáleným od obecní vodárny zhruba 200 m. Pro dosažení maximálních parametrů vody v obecním vodovodu byl též pořízen odradonovací systém.
Všechny tyto zdroje vody svou vydatností současné potřeby odběratelů uspokojovaly. Nestačily by ale pokrýt očekávanou spotřebu plánovaného sídliště rodinných domů. Proto byl uskutečněn nový vrt HJ4, který je svou vydatností.
Zaznamenal: Vilém Svoboda, kronikář obce
DEVADESÁTKA NAŠICH HASIČŮ
Devadesáté výročí vzniku Dobrovolného Hasičského Sboru Českých Lhotic bylo oslaveno 29. června 2013 velkoryse. Již od třinácti hodin začala probíhat úvodní část programu věnovaná zejména dětem, na pozvánkách označená jako „Dětské odpoledne s ohnivými ženami“.
Do výstižných kostýmů se oblékla naše děvčata a maminky: Zdena Jeníčková, Daniela Rizlerová, Jitka Hejná, a Monika Bujnochová.
Krátce po třinácté hodině začaly děti s maminkami přicházet k prvnímu zastavení uprostřed návsi k ohnivé paní, Haně Secké. Tady dostaly za úkol sestřelovat vodní pistolí hliníkové plechovky od nápojů. Děti nebyly k odtržení a během několika minut se zde nad očekávání vytvořila fronta. Ale děti se stihly střídat dostatečně rychle.
Poté maminky s dětmi došly před budovu obecního úřadu, kde je upoutalo otevřené okno v horní části stavení. V okně byl velký plyšový medvídek a úpěnlivě prosil děti, aby ho zachránily, neboť se nemůže dostat ven, protože schodiště hoří.Jeho volání podporovala navíc ohnivá žena Zdenička Jeníčková. Dole pod oknem zatím organizovala záchranu další ohnivá žena Daniela Rizlerová. Připravila dětem plachtu, do které medvídek z výše „seskočil“. Za nimi již byly připraveny děti s nosítky Rychlé záchranné služby v čele s ohnivou záchranářkou, paní Lucií Vodvárkovou. Ty pak medvídka odnesly do sanitního vozu k prohlídce.
Od improvizovaného sanitního vozu děti poodešly k řešení dalších úkolů k ohnivé ženě, Monice Bujnochové, která se svými skládačkami, puzzle, origami apod., seděla pod stříškou odpočívadla pro turisty. Děti se musely hodně soustředit, aby úkoly splnily. Ale i zde se dařilo.
Poslední zastavení ohnivých žen bylo u paní Jitky Hejné. Ta vytvářela záchranu dětem při přechodu po laně s horním úchytem. Nakonec se ještě musely trefit míčkem do tlamy příšeře. Celý ten cyklus probíhal plynule a děti měly i s maminkami velkou radost i ze sladkostí, které nakonec odměnou získaly.
Ale to ještě nebylo vše, co bylo pro děti připraveno. Na své si přišly i ty větší. Bylo to tradiční sestřelování cílů proudem vody z hasičské stříkačky na hrázi českolhotické požární nádrže. Tady za zásah a shození plastové lahve děti dostaly špekáček, který si pak šly opéci nad ohněm, hořícím poblíže obecních vývěsek, kde na bezpečnost dohlížela vnučka obecního hasiče pana Antonína Lentese. Ten byl spolu s dalšími hasiči, panem Milošem Čapkem a Miroslavem Švadlenkou, u naší vodu chrlící stříkačky osmičky.
Úderem 14.30 hodin přivítal hosty z okrsku i okolních SDH starosta obce Miroslav Komberec krátkým proslovem stylově z hasičského vozidla nasavrckých hasičů. Následně ze stejného místa starosta SDH Českých Lhotic, bratr Jaroslav Kolář:
Vážení přátelé, vážený pane starosto obce a všichni hosté a zástupci SDH Čech a Moravy z jiných obcí včetně zástupců okrsku SDH Nasavrk. Vítám vás všechny na dnešním setkání při oslavách založení našeho SDH v Českých Lhoticích před 90ti lety. Různé informace a zápisy o dění českolhotického SDH máme od roku 1950, kdy poté byla pro obec zakoupena motorová hasičská stříkačka, která nám slouží dodnes. Byla použita při hašení různých požárů, které tu v minulosti byly. Například když hořel dům na Kopáčově, v roce 1962 stoh za Fajmonovými, v roce 1960 část usedlosti Záleskových, kravín a Benešova stodola v Českých Lhoticích. Byla velkým pomocníkem při budování obecní studny v roce 1962. Členové SDH po celou dobu od založení si předávali různé zkušenosti, když se jedná o několik generací. U hasičů je to tak, že musí pomáhat při dobrých i špatných úkolech obci i jinde.
Náš momentálně patnáctičlenný SDH je složen z převážně starších členů, ale má již i členy mladší. Chtěl bych tímto poděkovat našim hasičům za kladný přístup k jejich práci, aby sbor v naší obci byl stále akceschopný a nezanikl, jako se někde stává. Je pravdou, že v dnešní době jsou na prvním místě profesionální hasiči, ale bez těch dobrovolných to někdy nejde, takže naše výpomoc je vždy vítána.
Nebudu tu podávat informace a jmenovat kdo konkrétně se na čem podílel. Děkuji všem našim členům, že v rámci svých možností nám vždy pomáhali se zadanými úkoly. Než se pustíme do řádných oslav, děkuji všem ženám, které dnes organizovaly dětský den a všem, kteří se budou starat o dnešní zábavné odpoledne až do pozdních hodin. Děkuji členům SDH Hradiště, kteří nám zajišťují občerstvení. Dále děkuji Mysliveckému sdružení Hradiště, které nám ulovilo divoké prase. Úplně na závěr mi dovolte, abychom předali Čestné uznání od Okrsku Nasavrk, a to za dlouholetou činnost a členství v SDH České Lhotice panu Bohuslavu Straškovi, Antonínu Lentesovi a Miroslavu Švadlenkovi. A teď už bude následovat jen zábava, tak jak je uvedeno na našich plakátech.
Tak a teď to začalo!
Naši hasiči účastníkům oslav předvedli bleskový start naší stříkačky osmičky a poté, po ukončení dětské soutěže ve stříkání na terč, plnili nádrže nasavrckým hasičům při výrobě sněhobílé pěny na dětském hřišti a na závěr kontrovali proudem proti proudu vodního děla nad požární nádrží. A tak spoluvytvářeli zajímavý obraz vodních proudů, který končil nad hladinou pestrobarevnou duhou. Stejně barevnou paletu zajímavostí z práce hasičů předváděli naši nasavrčtí přátelé, dospělí i mladí.
Hasiči z Nasavrk přijeli s nejmodernější technikou konce dvacátého století s vodním dělem, ale současně na ukázku přivezli svoji chloubu, stříkačku z první poloviny minulého století, kterou pracně do krásy zrenovovali. Současně křižanovičtí hasiči přivezli podobnou dobovou, precizně udržovanou stříkačku, známou Máňu. Veškerá technika se rázem stala středem pozornosti dětí i dospělých účastníků oslav.
Ale to se již připravoval hasební zásah dětského družstva hasičů z Nasavrk. Ti byli přivoláni k požáru, který „vznikl“ u východní části požární nádrže. Po pár minutách hasičské dětičky přivezl s velkým houkáním sirény zásahový vůz. Od první chvíle zásah rozvíjely, byť pod odborným dohledem, vskutku profesionálně. Požár likvidovaly dvěma vodními proudy a v několika minutách zbyl po ohni jen oblak páry. Radost se dívat.
A následoval zlatý hřeb programu oslav, o který se rovněž postarali nasavrčtí hasiči. Pro děti i dospělé vytvořili na dětském hřišti úžas vyvolávající pěnové moře. Tak se jich v něm řada účastníků všech věkových kategorií dokonale vyřádila. Pobíhali po krk v pěně, bílí jako sněhuláci, sem tam mizeli a zase vyskakovali, aby se znovu potopili do bělostného moře. Tak takovou radost dětem a dospívajícím klukům ještě nikdo neudělal. Ale nic netrvá věčně, ani pěnové moře. Jeho hladina se snižovala, až nedosahovala ani ke kolenům. Ale tu už tu bylo zase na co se dívat a co obdivovat. Nasavrční prováděli ukázky oblékání a pohybu v těžkých zásahových oblecích včetně protichemických. Byli jako ve skafandrech. I to bylo pro všechny diváky velice zajímavé.
Následující vystoupení zábavné skupiny Kvítek z Mladoňovic nalákal všechny účastníky do židlí a lavic. Ve veselém pásmu nadchnuli svou bezprostředností, krásnými starými českými písněmi zakomponovanými do vodní říše zelených mužíčků a žínek. A bylo též kladně vítáno, že výkony všech ochotnických herců-zpěváků nebyly narušeny nezvyklým prostředím pro vystoupení - před budovou na volné ploše. Vytvořili náladu veselou, přirozenou a milou. Díky za jejich přínos k slavnostní atmosféře probíhajících hasičských devadesátin.
Dlouho do noci hrála k poslechu i tanci minikapela pana Dvořáka ze Starých Dvorů. A jaké počasí přálo českolhotickým hasičům k jejich devadesátinám? Po celou dobu oslavy svítilo mezi obláčky sluníčko a večer tradičně sprchlo.
Ale bylo to fajn. Tak za deset - při stovce, mládeži!
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář obce i hasičského sboru.
(Snímky z oslavy ve fotogalerii.)
MLADÍ PÍŠÍ HISTORII
Poslední dobou se v Českých Lhoticích říká, že nás "ten nahoře" přestal mít rád. Jakmile Obecní úřad nebo naši hasiči pořádají nějakou kulturní akci, tak ten den je pravidelně počasí větrné, deštivé, ba co dím, musí chumelit, i kdyby to bylo v polovině října. Byť den předem bylo krásně a den poté zrovna tak. A stalo se tak i letos při soutěžním rybolovu. Od rána fičel severák, pršelo a přes mlhu nebylo pomalu ani vidět na splávky. Na večer toho dne plánovaly naše zastupitelky obce spolu s maminkami lampionový průvodek. Bylo ale natolik větrno a hustě sněžilo, že akce byla zrušena a děti zůstaly doma u kamen. A to bylo teprve 27. října. Na druhý den bylo třeba silnice protáhnout pluhem.
Ale naše děvčata se myšlenky nevzdala. Lampiónový průvod se startem v Hradišti se konal o tři týdny později, v den státního svátku dne boje za svobodu a demokracii - 17. listopadu.
Sešli se děti s maminkami a tatínky v Hradišti nedlouho po setmění a vyrazili po silnici do Českých Lhotic, kde byl u obecního úřadu cíl pochodu. Cestu jim lemovala čarovná světélka mnoha barev - to svítily svíčky v barevně natřených sklenicích. K tomu barevné papírové lampióny, které si každý nesl. Skoro jako v pohádce si děti mohly připadat.
Mezitím byl pod odborným dohledem místostarosty a velitele hasičů, pana Koláře, rozdělán před obecním úřadem velký oheň a připraveny dlouhé pruty na špekáčky.
Bylo už po sedmnácté hodině, když se v zatáčce objevil první lampión. Chvilku na to řetěz dětí minul poslední mihotavé barevné světélko a neomylně směřoval k ohni. Hlavní organizátorka, paní Hana Kombercová rozhodně nemusela pobízet opozdilce. Žádní nebyli. Za minutku již děti držely v rukou pruty s naříznutými špekáčky a od ohně to libě zavonělo.
Všichni byli spokojeni. Opečené špekáčky s chlebem chutnaly, na zapití byla limonáda. Bylo dost pro všechny a ani nevadilo, když dvakrát spadl špekáček do ohně a nedal se již zachránit.
Za radost, smích a spokojenost všech zúčastněných patří velký dík organizátorkám - Zdence Jeníčkové, Jitce Hejnové a již zmíněné Haně Kombercové. A za nezištnou pomoc musíme poděkovat i dalším mladým maminkám, které pracovaly na přípravě, a to paní Daniele Rizlerové a paní Haně Secké.
Tento lampionový průvodek s táborovým ohněm byl prvním v historii obce a je předpoklad, se stane tradicí v následujících letech.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
. . . o O o . . .
Zaznamenal: Vilém Svoboda, kronikář obce
Foto: V. Svoboda a V. Svoboda ml.
ZÁBAVNÉ ODPOLEDNE V ČESKÝCH LHOTICÍCH - 11. SRPNA 2012
Letos, s menším zpožděním, bylo uskutečněno pro naše děti i děti z blízkého okolí již tradiční "Zábavné odpoledne" plné zajímavých soutěžních her a poznávacích otázek při procházce okolím obce. Nad akcí převzal záštitu Obecní úřad v Českých Lhoticích a technickou pomoc poskytly oba sbory dobrovolných hasičů, České Lhotice a Hradiště. Avšak realizace myšlenky spočívala hlavně na ženách, zastupitelkách obce, maminkách a jejich dětech.
Prostor byl tentokrát vybrán v okolí jihozápadní části obce a trasa vedla podél pomníku padlých v druhé světové válce, křížku a zvoničky, přes zahrady a louky na polní cestu a po ní okolím zemědělských staveb až na silnici do středu obce k požární nádrži a k budově obecního úřadu a hasičské zbrojnici, kde byl start i cíl soutěžní procházky.
Soutěž, pohádkově pojatá měla osm zastavení u pohádkových postav oblečených do příslušných kostýmů:
Zastavení první – POPELKA, ztělesněná slečnou Zdenou Jeníčkovou. Ta vyzkoušela děti v rychlosti přebírání různých druhů luštěnin. A podle úsměvů byly děti úspěšné.
Zastavení druhé – KVĚTINOVÁ VÍLA, v civilu paní Daniela Rizlerová. Tady děti musely poznat řadu lučních květin a trav. A světe div se, děti uhádly většinu a mnohé poznaly i všechny nabízené rostliny.
Ve třetím zastavení děti překvapili PAT A MAT a vyzkoušeli jejich šikovnost v manipulaci s provazy a lanem. I odtud děti odcházely s úsměvy. Činnost řídili mladí pánové Vojta Hejn a Adam Rizler.
Čtvrté zastavení neslo tajemný název ŠÍLENÍ VĚDCI. To řídila naprosto nešílená mladá děvčata, Daniela Rizlerová a její kamarádka L. Kulhánková. Předváděla mimo jiné zajímavý pokus s explozí nádobky s vodou (tajně nasycenou kypřicím práškem). Výsledek byl efektní a děti odtud odcházely s „očima na vrch hlavy“.
Na pátém zastavení s názvem Večerníček si děti pod vedením Lenky Havlové vyzkoušeli papírové skládanky.
Zastavení šesté – tady děti přivítala ZDRAVOTNÍ SESTŘIČKA, kterou představovala paní Hana Kombercová. Zde děti musely z obrázků uhodnout a označit zdravotnické pomůcky a nástroje a jednoduché zdravotnické postupy a zdravé chování. Ke spokojenosti naší „sestřičky“ (v civilu paní učitelky) děti odpovídaly většinou přímo zasvěceně.
A následovalo zastavení sedmé u POHÁDKOVÉ ČARODĚJNICE, do které se vžila mladá maminka, paní Hana Vesecká. Zde na děti čekalo skládání puzzle a luštění morseovky.
Poslední, osmé zastavení tohoto poznávacího okruhu neslo název U STRAŠNÉHO, PRAVÉHO HASTRMANA, kterého ztělesnila paní Jituška Hejnová. Děti musely sejít ke břehu požární nádrže, kde dostali síťku, do které měly ulovit nějakého vodního živočicha, kterého poté musely určit. Pokud se lov nezdařil, posloužily názorné obrázky.
Ale tím soutěžení nekončilo. Na protější straně požární nádrže čekali naši hasiči s nastartovanou stříkačkou. Děti proudem vody z proudnice musely zasáhnout a shodit s držáku několik velkých plastových lahví. A dařilo se to i těm nejmenším.
Teprve pak se děti mohly oddechnout a zalovit v sáčcích a pochlubit se jaké že to ceny vyhrály. Další odměnou pak byla možnost opéci si špekáčky nad plápolajícím ohněm. A kdo stále ještě nebyl unavený, mohl celý zbytek odpoledne skákat na velké trampolíně.
Pro rodiče, unavené soutěžením svých ratolestí, byl před budovou obecního úřadu postavený velký stan s občerstvením v podobě čepovaného piva. Zde mohli ve stínu posedět a těšit se na prasečí hřbet, který se hned vedle opékal na velikém rožni.
Ke zdroji zlatavého moku, a za vůní opékaný špekáčků a selátka se sešlo více než čtyřicet dětí různého věku a přes třicet rodičů. K nim pak k večeru přibyli starousedlíci ze všech tří částí naší obce. Přišli i chataři a chalupáři ze širšího okolí. I když počasí nebylo nejlepší, všichni byli spokojeni a pořadatelé tak mohli konstatovat – dílo se zdařilo.
Den pozvolna končil. Od centra dění z prostranství před obecním úřadem se linuly vůně a hudba a na hrázi požární nádrže utichla stříkačka. Představme nyní na závěr ty, kdo se o klidný průběh dětského odpoledne rovněž zasloužili. Byl to kolektiv českolhotických dobrovolných hasičů pod vedením jejich velitele Antonína Lentese. A spolu s ním to byli strojník Miroslav Švadlenka, Miloš Čapek, Jaromír Jirout a Jiří Fotr. Pro ně sice soutěžení skončilo, ale práce pokračovala. Rozpojili hadice a rozložili je na sušák, odvezli stříkačku, rozmontovali a zase na rok uložili držák terčů. Teprve pak mohli zajít do své zbrojnice, pro tuto chvíli propůjčené k občerstvovacím účelům a svlažit hrdlo i zakousnout se do řezu z ugrilovaného prasečího hřbetu.
Hlavní dozor prováděl Miroslav Komberec, starosta obce a starosta hradišťských dobrovolných hasičů. Kontroloval zajištěnost všech částí v době přípravy i v průběhu soutěžního dne.
Hlavní koordinátor, Jaroslav Kolář, místostarosta obce a starosta českolhotických hasičů zajišťoval propojení všech součástí akce do funkčního celku.
Děvčata Ilona Dostálová a Milča Čechlovská poskytovala všem startujícím na počátku plánky okruhu s vyznačením jednotlivých zastavení.
Hudební manažer David Kolář zajišťoval celé odpoledne i večer reprodukovanou hudbu ke spokojenosti všech účastníků.
Mistr nad Mistry, pan Karel Tomášek ze Seče precizně připravil a poté celý den pozvolna opékal prasátko a pak i porcoval.
Kolektiv občerstvení tvořili hasiči z Hradiště (Pavel Komberec, Miroslav Komberec ml. a Martin Strašek z Vedralky). Ke všeobecné spokojenosti poskytovali všem adekvátní občerstvení.
|
|
|
|
|
|
|
. . . o O o . . .
Text a foto Vilém Svoboda, kronikář obce a SDH.
První krok do budoucnosti
Položením dlažby před vchodem a vjezdem byla v posledních záříjových dnech fakticky dokončena rekonstrukce budovy Obecního úřadu a hasičské zbrojnice v Českých Lhoticích. V sobotu, 1. října 2011 se při této příležitosti v budově uskutečnilo setkání občanů a rodáků naší obce.
Krátce po 19. hodině přicházející hosty domácí i pozvané z okolních obcí osobně vítal starosta obce, pan Miroslav Komberec a srdečně je zval do rekonstrukcí získaných prostor, určených zejména ke kulturním aktivitám.
Po vystoupání do poschodí budovy byl každý příjemně překvapen milým prostředím, vzniklým přestavbou a zejmena k této příležitosti vkusně upraveným posezením u čistě prostřených stolů, na kterých každého očekávaly dózy se slanými tyčinkami a crakery a dezerty ke kávě.
Během krátké doby se oba propojené sály zaplnily do posledního místečka i s hudebníky umístěnými ve středové části prostoru. Hosty následně krátkým proslovem přivítal Miroslav Komberec jako starosta obce i jako starosta hradišťských hasičů, kteří dnes převzali nad organizací tohoto slavnostního setkání záštitu. Ve svém vystoupení seznámil přítomné s vývojem i hodnotou přestavby, na kterou obec léta šetřila. Posléze poděkoval všem, kteří se na pracech podíleli, projektantovi, stavební firmě, i mnohým spoluobčenům, zejména členům obou našich sborů dobrovolných hasičů. V závěru popřál všem příjemné posezení a dobrou zábavu.
Netrvalo dlouho a hudba rozezpívala všechny přítomné. Ale to už se servírovalo pečené maso z divočáka. Zpěv vystřídaly projevy chvály nad chutným menu. Po večeři už muzikanti definitivně převzali iniciativu a starými i soudobými melodiemi zvali sousedské páry na taneční parket. A bylo veselo, tančilo se a zpívalo až do pozdního večera.
Slavnostním večerem se pobavili nejen starší občané, ale i mladí všech tří částí obce. Zejména jim - mladým bude tato zrekonstruovaná budova sloužit po řadu následujících let budoucnosti naší obce.
|
|
|
|
. . . o O o . . .
Text a foto Vilém Svoboda, kronikář obce.
Volební rok 2010
Za dvacet let novodobé historie v naší vlasti prožíváme bezmála každý druhý rok nějaký ten druh voleb. Je s podivem, že ať se jedná o volby do horní či dolní komory parlamentu nebo do zastupitelstva krajského orgánu a nebo o volby pro náš život nejdůležitější, volby do zastupitelstva obce, starosty, místostarosty a dalších činovníků, berou naši spoluobčané tyto občanské povinnosti stále vážně. Ve svátečním přijdou či přijedou na Obecní úřad, aby ve slavnostně vyzdobené volební místnosti odevzdali do naší krásné stylově vyvedené a zlatým kováním ozdobené urny svůj hlas tomu či onomu, kterého známe nebo neznáme, straně či hnutí, kterých v České republice máme na desítky (94 stran a 66 hnutí). Poté s úsměvem prohodí několik slov s volební komisí, aby si pak následně za pár hodin přečetli na obecní vývěsní tabuli koho, že jsme to u nás v horách volili a zvolili, kdo v Českých Lhoticích volby vyhrál.
V letošním roce se konaly volby do Poslanecké sněmovny ve dnech 28. a 29. května 2010 a naši občané svých 71 hlasů rozdělili následujícím stranám:
| Strana | hlasů | % voličů | pořadí |
|---|---|---|---|
| Občané.CZ | 1 | 1% | 9 |
| Věci veřejné | 6 | 9% | 6 |
| KSČM | 1 | 1% | 10 |
| ČSSD | 14 | 20% | 2 |
| Zemanovci | 7 | 10% | 5 |
| TOP 09 | 10 | 14% | 3 |
| KDU-ČSL | 8 | 12% | 4 |
| Zelení | 3 | 4% | 7 |
| Suverenita | 3 | 4% | 8 |
| Dělnická str. soc. sprav. | 1 | 1% | 11 |
| ODS | 17 | 24% | 1 |
Na seznamu voličů bylo registrováno 88 občanů, voleb se zúčastnilo 71, tj. účast 81%, čímž jsme se zařadili do čela naší oblasti (jako ostatně zatím pokaždé).
Daleko důležitější přidělení volebních hlasů ale čekalo naše občany v podzimních měsících ve volbách zastupitelstva obce.
. . .
Čtyřleté období existence současného obecního zastupitelstva se zkrátilo již jen do několika málo týdnů. Komunální volby stály za dveřmi. Atmosféra pondělních úředních hodin v improvizované úřadovně starosty obce ve stavební buňce ve dvoře Zemědělské a. s. v Českých Lhoticích (budova obecního úřadu je v rekonstrukci) byla naplněna diskusemi o skladbě budoucího zastupitelstva. Starosta se svým zástupcem probírali úkoly a cíle následujícího již šestého volebního období v novodobé historii. Sestavovala se budoucí možná kandidátka a zejména kdo s kým bude jednat.
Po týdnu se na seznamu sešlo dvanáct jmen těch, kteří souhlasili možností zaujmout místo na hlasovacím lístku, a tak nabídnout své síly a schopnosti pro práci budoucí sedmičky nového zastupitelstva obce na období let 2010 až 2014.
Je nutné poznamenat, že jak v předchozích pěti volebních obdobích, tak i nyní podařilo získat skoro dvojnásobný počet uchazečů, kteří by v případě zvolení dobře a cílevědomě pracovali. To bezesporu dokládá zainteresovanost občanů všech částí načí obce. Jak je známo, není tato situace všude stejně příkladná. Mnohdy naopak. Takový zájem o obec můžeme jen a jen chválit.
Termín voleb, pátek 16. a sobota 17. října je zde. Rozsáhlá rekonstrukce budovy obecního úřadu v Českých Lhoticích je v hlavních rysech dokončena, uklizena a vybavena prozatím původním starým nábytkem. Je připravena přijmout první občany k volbám.
Připravena je i volební komise ve složení: Předsedkyně Lada Strašková, zapisovatelka Jana Doležalová, členové Hana Kolářová a Vilém Svoboda. Na bíle prostřeném stole ve volební místnosti leží mimo jiné volební seznam s 85 našimi spoluobčany, z toho 31 je z části obce Hradiště a 54 z Českých Lhotic a Vedralky.
Je čtrnáct hodin, volby nového zastupitelstva obce jsou zahájeny. Po patnácti minutách přicházejí první voliči. Po nich s krátkými pauzami další a další. První den bylo zaznamenáno 66% lhotických a 26% hradišťských občanů. První den byl úspěšný. Druhý, závěrečný den voleb přinesl tyto konečné výsledky:
Z 85 voličů přišlo dát svůj hlas novému zastupitelstvu 61, tj. 72%
Z 54 lhotických a vedraleckých voličů přišlo 44, tj. 81% - vynikající účast!
Z 31 hradišťských přišlo pouze 17, tj. 55%.
Zastupitelstvo obce České Lhotice pro léta 2010 až 2014 bylo zvoleno.
Hlasy získali:
| Jméno | Bydliště | Hlasů | Pořadí | Stav |
|---|---|---|---|---|
| Zdeňka Jeníčková | Č. Lhotice | 47 | 1 | nový člen |
| Miroslav Komberec | Hradište | 46 | 2 | původní člen |
| Jaroslav Kolář | Č. Lhotice | 44 | 3 | původní člen |
| Jiří Pecina | Vedralka | 39 | 4 | původní člen |
| Martin Strašek | Vedralka | 39 | 5 | původní člen |
| Jitka Hejnová | Č. Lhotice | 37 | 6 | nový člen |
| Miroslav Čapek | Č. Lhotice | 37 | 7 | nový člen |
| Jméno | Bydliště | Hlasů | Pořadí | Stav |
|---|---|---|---|---|
| Věra Švadlenková | Č. Lhotice | 32 | 8 | bývalý člen zastupitelstva |
| Jaroslav Zdražil | Hradiště | 30 | 9 | bývalý člen zastupitelstva |
| Věra Korábková | Hradiště | 23 | 10 | bývalý člen zastupitelstva |
| Pavel Bareš | Č. Lhotice | 21 | 11 | nově získaný |
| Antonín Lentes | Č. Lhotice | 9 | 12 | nově získaný |
| České Lhotice s Vedralkou | 10 občanů, tj. 18% z 54 zapsaných voličů |
| Hradiště | 14 občanů, tj. 45% z 31 zapsaných voličů |
| Obec celkem | 24 občanů, tj. 28% z 85 zapsaných voličů |
|---|
Volby, tak jak letos v celém statě, tak i u nás potvrdily nástup mladé a mladší generace, a to je pro perspektivu dalšího vývoje obce resp. pro celou společnost velmi slibné, ba přímo nutné.
Již po několika dnech se staly komunální volby pro šesté volební období historií. Co nejdříve, v souladu s volebním zákonem bude nutno uspořádat ustavující zasedání nového orgánu, složit slib, zvolit starostu a jeho zástupce a další funkcionářevýborů atd., aby se nové zastupitelstvo mohlo chopit práce. Ale nutno bude uspořádat též setkání členů původního zastupitelstva za účelem důstojného rozloučení s těmi členy, kteří ze zastupitelstva odcházejí.
. . .
Na první akci, ustavující zasedání připadl termín 8. listopadu 2010. Nové zastupitelstvo se sešlo kompletní v sestavě:
| Jaroslav Kolář | 68 let, důchodce, dříve podnikatel v obchodě, dosavadní místostarosta |
|---|---|
| Miroslav Komberec | 59 let, pracovní Zemědělské a. s., Horní Bradlo, dosavadní starosta obce |
| Jiří Pecina st. | 63 let, důchodce, dříve farmář, dosavadní člen zastupitelstva |
| Miroslav Čapek | 51 let, dělník, nový člen zastupitelstva |
| Martin Strašek | 42 let, elektrikář, dosavadní člen zastupitelstva |
| Zdeňka Jeníčková | 36 let, prodavačka, nová členka zastupitelstva |
| Jitka Hejnová | 36 let, pracovnice v zemědělství, nová členka zastupitelstva |
Jednání se zúčastnili hosté:
| Jana Doležalová | účetní OÚ |
|---|---|
| Vilém Svoboda | kronikář obce |
| Jaromír Jirout | občan Českých Lhotic |
Průměrný věk nového zastupitelstva je 50,7 roku, zatímco průměrný věk předchozího byl 60,9 roku. Věk nejstaršího člena, Jaroslava Koláře, je 69 let, nejmladší členky, Jitky Hejnové pak 36 let. V předchozím zastupitelstvu měl nejstarší člen 74 let a nejmladší 42 let. Současné zastupitelstvo je tedy v průměru o 10,2 roku mladší. Očekáváme, že bude i prograsívnější.
Zasedání zahájil a do zvolení starosty řídil nejstarší člen zastupitelstva, pan Miroslav Kolář. Ponejprv všichni zvolení složili slib, čímž zastupitelstvo získalo právoplatnost. Načež se přistoupilo k volbě starosty, místostarosty a předsedů výborů. Orgenizase voleb se ujala zvolená volební komise, paní Jana Doležalová a pan Vilém Svoboda. Ta postupně rozdala volební lístky.
Nejprve proběhla tajná volba starosty obce. Po vyhodnocení komise oznámila, že počtem 5:2 hlasům se starostou obce na volební období let 2010 až 2014 pan Miroslav Komberec. V této funkci zahájil již jedenadvacátý rok nepřetržité práce v zastupitelstvu obce. Zvolený starosta se ihned ujal dalšího řízení ustavujícího zasedání.
Byl dán pokyn k volbě zástupce starosty. Ten byl rovněž tajnou volbou zvolen stejným poměrem hlasů 5:2. Stal se jím opět pan Jaroslav Kolář.
Následovala volba předsedy finančního výboru a předsedy kontrolního výboru. Ny tyto funkce byly zvoleny paní Jitka Hejnová a paní Zdeňka Jeníčková.
Následovala krátká, věcná diskuse a po jejím závěru již ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva pokračovalo v neformálním duchu.
. . .
O týden později po ustavujícím zasedání nově zvoleného orgánu se konalo setkání předchozího zastupitelstva. Vlastně to bylo setkání na rozloučení se s trojicí těch, kteří do nového zastupitelstva již zvoleni nebyli.
Loučí se ti, kteří zasedali v zastupitelstvu obce dvacet let. Byli vlastně zakládajícími členy orgánu, který vykročil poprvé ve svobodných podmínkách, aby tvořil novou, moderní historii. V pěti po sobě jdoucích volebních obdobích poctivě plnili program obnovy naší obce. Za oněch dvacet let vytvořili s ostatními pouto, které nyní bylo přerušeno logickým vývojem, nástupem mladé generace. (Zastupitelstvo bylo obnoveno ze 40,3%.)
Na toto setkání, konané dne 15. listopadu 2010 přišli všichni: Miroslav Komberec, Jaroslav Kolář, Věra Korábková, Věra Švadlenková, Jiří Pecina, Jaroslav Zdražil a Marti Strašek. Jako hosté pak Jana Doležalová a Vilém Svoboda.
Po zahájení a přivítání, staronový starosta, pan Miroslav Komberec poděkoval všem členům předchozího zastupitelstva za jejich obětavou práci v minulém volebním období. Poté požádal o slovo kronikáře obce, který v souvislosti se zmínkou o předchozích volebních obdobích od roku 1990 připomenul, že právě v těchto listopadových dnech před dvaceti lety byl do čela obce zvolen pan Miroslav Komberec, její současný starosta. Slaví tedy dvacet nepřetržitých let činorodé práce ve prospěch občanů naší obce. Současně pan Vilém Svoboda předal Miroslavu Kombercovi upomínkový dárek s přáním zdraví a síly do jeho šestého volebního období.
V dalším programu pak jako výraz poděkování za dvacetiletou práci předal sarosta obce paní Věře Korábkové, Věře Švadlenkové a Jaroslavu Zdražilovi knižní upomínkový dar s osobním věnováním.
Závěrem následovala družná debata o výsledcích všech společně prožitých let. Vzpomnělo se i na ty, kteří se těchto chvil už nedočkali a odešli navždy. Všichni ocenili toto neformální a přátelské setkání a rozloučení.
. . . o O o . . .
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Večerní posezení s generálem
Do historie obce se významně zapsala návštěva brigádního generála ve výslužbě pana Jaroslava Klemeše, člena skupiny Platinum, vysazené v našem kraji v předjaří posledního roku druhé světové války. Prostřednictvím velitele vojenského praporu výsadkářů v Chrudimi požádal pan generál Klemeš starostu obce o setkání a pobesedování se zastupiteli obce, neboť si velmi váží svého jmenování čestným občanem obce České Lhotice.
Setkání se uskutečnilo ve čtvrtek, 1. července 2010, ve stínu Obecní lípy v Hradišti.
. . . o O o . . .
Na minutu přesně, jak se na vojáka sluší, zastavil u lípy vůz a z něj vystoupil brigádní generál Jaroslav Klemeš v doprovodu dalších vysokých vojenských činitelů. Po přátelském přivítání se starostou obce, ostatními členy zastupitelstva a zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu z Nasavrk, zasedli hosté k připraveným stolům.
Besedu zahájil sám generál, jak jinak než vzpomínkami na seskok legendární skupiny Platinum uprostřed noci z 16. na 17. února 1945 mezi obcemi Krásné a Javorné. Jaroslav Klemeš, tehdy četař, byl radiotelegrafistou skupiny. Přestože jinde již jaro klepalo na dveře, tady skupina zapadla do hlubokého sněhu a nepříjemného mrazu. Zahrabali padáky a se zachráněným materiálem se vydali tmou a lesy ke svému prvnímu kontaktnímu místu, do hájovny v osadě Tarabka. Zde však skupina nebyla přijata, a tak po dni stráveném ve skrytu lesa pokračovali namáhavě další noc k druhému kontaktnímu místu, do Hradiště ke Korábkům. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, zejména když museli opustit kryt lesa a vydat se v závějích otevřenými poli okolo Českých Lhotic. Konečně hladoví a vyčerpaní stanuli před dveřmi druhé kontaktní adresy. Otevřela jim hospodyně, paní Korábková. Přestože neznala heslo (její manžel, člen odboje se v tu dobu ukrýval před gestapem v Praze), uvěřila, že se nejedná o provokaci a uvedla je do tepla stavení. Postavila před ně mísu čerstvých vdolků s jablky a horkou bílou kávu. To byla úleva. Následně byli "ubytováni" ve stodole na voňavém seně a slámě. Zavrtali se do něj a zabaleni do dek a celt až do rána zapomněli na válku a že nedaleko v Nasavrkách je policie a gestapo. (Pro zajímavost; heslo znělo: "Chceme chleba!" Odpověď měla být: "Chleba s máslem?")
U Korábků pobyli několik dní, než je vyzvedla spojka z Chrudimě a převedla na Moravu do prostoru Velké Bíteše, kde plnili své úkoly při navádění letadel s dalšími shozy osob, zbraní a materiálu. Poté, protože disponovali dvěma radiostanicemi, byla skupina rozdělena a pan Klemeš od dubna 1945 zajišťoval pražskému odboji spojení s Londýnem až do Květnového povstání.
Pak se generál rozpovídal i o činnosti skupiny v následujících letech po osvobození a o nelehkých osudech jejích členů po únorovém převratu v roce 1948.
Zlatým hřebem onoho příjemného podvečerního besedování bylo podávání stejných vdolků, jaké tehdy před pětašedesáti lety dostali členové skupiny u Korábků. Dnes je pekla paní Věra Korábková, snacha té, která podala první pomocnou ruku.
Dlouho se vzpomínalo na napínavé, veselé i smutné příhody a na mnohé již nežijící účastníky té pohnuté doby. Při loučení pak musel pan generál Klemeš slíbit, že při nejbližší příležitosti, která ho přivede do našeho kraje, přijede znovu posedět a pobesedovat.
Ještě před západem slunce nás naši milí hosté opustili.
. . . o O o . . .
Závěrem několik historických dat o skupině Platinum a jejích členech:
Operace PLATINUM byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Výsadek tvořili kpt. Jaromír Nechanský, rtn. Jaroslav Pešán, radista rtn. Alois Vyhňák a radista čet. Jaroslav Klemeš. Úkolem výsadku byla zpravodajská činnost, zajištění příjmu dalších osob a výzbroje a udržování radiového spojení v prostoru Českomoravské vysočiny. Pro tento úkol byli vybaveni dvěma radiostanicemi a radiomajákem. Na konci války, 20. dubna 1945 se příslušníci výsadku Klemeš a Nechanský přesunuli do Prahy, kde zabezpečovali České národní radě a velení Pražského povstání spojení s Londýnem. Pešán s Vyhňákem působili dále ve Velkém Meziříčí ve prospěch odbojových skupin Rady tří a Zpravodajské brigády. Významně zasáhli i do Květnového povstání. Výsadek skupiny Platinum byl jako jeden z mála stoprocentně úspěšný, přestože jejich vybavení bylo při seskoku téměř zničeno a nové získali až s dalším výsadkem pod krycím jménem Bauxite.
Jaromír Nechanský (nar. 4. 12. 1916), velitel skupiny Platinum, zůstal v armádě a dosáhl hodnosti majora. Po únorovém převratu navázal styk s americkou zpravodajskou službou přičemž zastával roli dvojitého agenta. 4. září 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k trestu smrti. Popraven 16. června 1950. V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.
Jaroslav Pešán (nar. 28. 1. 1912) zůstal u armády a dosáhl hodnosti štábního kapitána výsadkového vojska. V roce 1951 byl z armády propuštěn. Zemřel 11. 8. 1972 v Brně.
Alois Vyhňák (nar. 11. 8. 1919) zůstal v armádě a jako spojovací důstojník působil u čs. vojenského atašé v Paříži. Po únorovém převratu roku 1948 se rozhodl zůstat na Západě. S anglickou manželkou a dvěma dětmi odešli do Anglie a později v roce 1956 do Kanady. 24. 7. 1994 ukončil po nevydařené operaci kyčle, sám svůj život. Za své zásluhy v boji proti fašismu byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a medailí Za zásluhy.
Jaroslav Klemeš (nar. 31. 12. 1922) byl v roce 1945 vyznamenán Československým válečným křížem, stal se důstojníkem z povolání, sloužil v Litoměřicích a dosáhl hodnosti nadporučíka. V roce 1949 byl vyloučen z armády, vyšetřován 15 měsíců a odsouzen na dva roky. Obviněn byl z protistátního spiknutí ve „skupině“ generála Palečka. Po propuštění mohl pracovat jen v dělnických profesích či jako řidič. I později byl pod dohledem STB; režim se bývalých západních parašutistů velmi obával. Rehabilitován byl v roce 1968, povýšen do hodnosti plukovníka v. v. a později brigádního generála. Zemřel 7. srpna 2017 ve věku 95 let.
(Zdroj: Wikipedia a Paměť národa)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
. . . o O o . . .
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Foto: Archiv KAV, Wikipedia, Vilém Svoboda
90 let hradišťského hasičského sboru
Dne 10. května roku 1920 večer o sedmé hodině, při zasedání zastupitelstva spolu se všemi pozvanými občany osady Hradiště, došlo k rozhodnutí, že tímto dnem vznikne hradišťský svaz dobrovolných hasičů...
...a v sobotu, 8. května 2010, si tento důležitý počin hradišťský hasičský sbor připomenul a oslavil jej.
Na dětské hřiště a nejbližší okolí se sjela současná moderní technika, kterou prezentoval Hasičský záchranný sbor z Nasavrk. K porovnání současných a historických hasebních prostředků dorazili s ukázkou hasiči z Křižanovic. Jejich unikátní motorová stříkačka z třicátých let minulého století, známá pod přízviskem "Máňa", sklízela u obecenstva zaslouženou pozornost.
Oslavy devadesáti let trvání SDH v Hradišti zahájil starosta obce a starosta hradišťských hasičů, bratr Miroslav Komberec, shodou okolností vnuk starosty-zakladatele sboru, bratra Otakara Komberce. Ve svém projevu přiblížil krátce atmosféru ustavení sboru před devadesáti lety i jeho úspěšnou nepřetržitou cestu až k dnešním dnům. Připomenul důležitou a nezištnou práci hasičů při záchraně životů i majetků, ale i nenahraditelnou, dobrovolnou práci pro obec při mnoha důležitých akcích ve prospěch všech sousedů.
Poté následoval ukázkový zásah nasavrckých hasičů při hašení hořícího osobního vozidla. Atraktivní a poučnou ukázku sledovaly nadšeně více než dvě stovky účastníků oslavy. Na tu se sešli zástupci všech sborů nasavrckého hasičského okrsku, občané všech částí obce České Lhotice i s dětmi a taktéž místní chalupáři a okolní chataři.
Po ukázce zásahu si účastníci se zájmem prohlédli i s výkladem současnou i historickou hasební techniku.
Poté oslavy volně přešly k příjemné veselici s hudbou a tancem a s možností občerstvení grilovanými klobásami a dalšími oblíbenými lahůdkami.
Oslavy devadesáti let hradišťského SDH byly nejen veselým, ale i důstojným připomenutím práce tří generací našich spoluobčanů. Přejeme jim do dalších desítek let chuť do práce a mnoho zdraví.
|
|
|
|
|
. . . o O o . . .
V květnu 2010 zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Foto: M. a P. Kombercovi a P. Heřmánek (další snímky ve fotogalerii).
Mimořádná iniciativa
V těchto dnech (červenec 2008) je to právě plných osmdesát let, kdy se naší obci, respektive našim osadám, Hradišti a Českým Lhoticím narodil nový fenomén – CHATAŘ. Počátek byl skromný, chudý, prostinký. Nikoli však myšlenkou, nikoli prožitky tehdejších mladých lidí, toužících po dobrodružství a přátelství v lůně krásné přírody.
Ale základy trempinku, stanaření a posléze chataření byly položeny o pár let dříve. Ten kdo mladé lidi přivedl do přírody k táborákům, vodě a onomu dobrodružství a partnerství, to byl skauting. Jeho vznik se datuje na samém počátku dvacátého století, kdy americký student Ernest Thomson Seton poznal, jako mladý muž, krásu kanadských pralesů. Poznal zde velkolepé dobrodružství a přátelství s kanadskými indiány. Přišel zde k poznání, že život uprostřed neposkvrněné přírody pomáhá přetvářet k dobru povahové rysy mladého člověka.To ho posléze vedlo k založení výchovné společnosti pro mládež. Tu nazval „Lesní moudrost indiánů“ To se psal rok 1902. O pár let později, v roce 1908, obdobné hnutí ve Velké Británii založil britský generál Robert Baden Powel a nazval je Skauting. Vypracoval podrobné pokyny a uskutečnil na ostrůvku poblíž Anglických břehů pro mladé chlapce první skautský tábor. V roce 1912 zorganizoval u nás první skautský tábor pražský profesor Antonín B. Svojsík, který ještě téhož roku vydal první skautský almanach „Základy Junáctví“. A.B. Svojsíkem vedených skautských táborů, zejména v oblasti pod hradem Lipnice, či na Sázavě u Okrouhlice, se účastnilo i několik studentů z Chrudimě, kteří pak byli propagátory skautingu na chrudimsku.
Přírodní krásy údolí Chrudimky, známý kaňon Krkanka a Strádovské Peklo poprvé, shodou náhody, objevili právě chrudimští skauti. Čtyři „průzkumníci“ postupovali jim neznámým krajem Slavické obory, když náhle stanuli na skalním ostrohu vysoko nad údolím. Hluboko dole se stříbřitě třpytila řeka Chrudimka. Chlapci postupně zdolali prudký, skalnatý svah až ke břehu řeky. Pozvolna postupovali hlubokým kaňonem proti proudu. Příroda zdála se být panenská, nádherná, ba místy drsná. Prodírali se bujnou vegetací, museli přelézat řadu vyvrácených, mohutných kmenů, ležících křížem krážem přes sebe. Několik jich dokonce překlenulo řeku. Posléze se před nimi otevřel téměř rovný palouk s obrovským kamenem. To bylo místo, kde později postavili první skautský tábor v údolí Krkanky. Nazvali ho palouk „U velkého kamene pod Sekerkovým lesem“. (Majitel okolního lesa byl v té době starostou osadního zastupitelstva Hradiště.) Psal se tehdy rok 1915, jak je zřejmé ze zápisu zastupitelstva osady Hradiště, kde stojí: Zastupitelstvo projednalo žádost chrudimských skautů o povolení táboření na palouku „U velkého kamene“.
Skauting to je perfektní týmová organizace, vyžadující od každého člena poslušnost, aktivitu, přizpůsobivost a smysl pro spolupráci při plnění úkolů. Tato sešněrovanost se některým mladým lidem, toužícím po větší volnosti nezamlouvala. Část z nich se odtrhla do jakési družiny tak zvaných "divokých skautů". Ti v roce 1927 při bourání tábora na loučce pod Křižanovicemi nechali stát jednu vysokou podsadu a v následujícím roce získanými prkny, podsadu rozšířili na rozměr 2x3m, pokryli jednoduchou střechou. Tak v údolí Krkanky na řece Chrudimce vznikla v roce 1928 historicky první chata, které dali tvůrci A. Mencl, Z. Mencl, O. Kouba, Z. Roztočil, J. Štras a B.Tezner název Chata Šolišanda.
Zvěst o tomto pionýrském počinu se ihned rozšířila a parta se rozrostla o další, kteří u této chaty stanovali. Jeden ze stanů nesl název „Stan ocelové trojky“ Tak vznikla v údolí řeky první trampská bouda a první trampská osada. Rokem 1929 končí v oblasti Krkanky čtrnáctileté skautování, a ta se stává kolébkou a posléze doménou trampingu a následně chataření. V tomto období a v příštích letech vznikají na rozhraní lesa a louček v romantických zákoutích řeky nové a nové chaty, například chata „Dům u jelena“ či „Muří noha“.V roce 1930 vzniká chata „U pěti blondýnů“, „Psí bouda“ a bezejmenná chata V. Kučery.
V roce 1931 vyrůstají nové boudy a vznikají tak další osady, jako byla osada „OZOV (Osada Zatoulaných, Ostrov Vyděděných)“ – v nichž se pak žije bohatým trampským životem, striktně dodržujícím trampskou tradici i svobodu a trampskou symboliku, jak bylo pro tramping v jeho počátcích příznačné. Osada má své osadní písně, jejichž repertoár rozhojňuje osadní písničkář „Šakal“a vydává dokonce i osadní noviny. Téhož roku vzniká i další známá osada Hawajáda.
Od roku 1932 nastává další rozmach trampingu. Přicházejí mladí i starší a od „Pekla“ až k „Mezisvětí“ rostou nové a nové chaty a vznikají další osady. Krkanka přímo žije trampingem. Žilo se tehdy (a dosud i tak je) převážně sportem. Mnohde se hraje fotbal, hlavně však volejbalové turnaje, závodívalo se i v atletice či v boxu. Pořádaly se i cyklistické závody. V terénech Krkanky se i závodně proháněly motocykly. Velkému zájmu se těšily každoroční lyžařské závody. Žilo se i kulturou. Pořádaly se soutěže hráčů na kytaru i zpěváků. Byla vydávána řada osadních zpráv a časopisů. Slavné byly osadní potlachy, maškarní mumraje a trampské svatby. Je nutno vzpomenout i na veselá posezení v osadních hospůdkách např. u fousatého kmotra trampů, liboměřického Franty Peciny, u křižanovického „Krobiána“ či českolhotického hostinského Emila Vachka. Ten si dokonce zřídil „V Dolech“ u řeky malou, dřevěnou kantýnu a prodával zde limonádu, lahvové pivo a co dům dal. Jak nevzpomenout na bodré veselí, jímž žila Korečkova „Admirálská krčma“ Co potlachů se zde odbylo, co trampských svateb se tu uskutečnilo ve vší trampské důstojnosti. A ty nezapomenutelné Silvestry. Nelze pominout i krásné chvíle při posezení v restauraci „Na Valech“ u Tománků v Hradišti apod.
Konec třicátých let ale jakoby zadrhl ocelové lano okolo trampingu a chataření. Hlavně v tragických šesti válečných letech bylo v údolí Krkanky a Strádovského pekla smutno a pusto. Jen ti nejodvážnější nepřetržitě obývali své zamilované boudy a sedávali okolo táborových ohňů a polohlasně vzpomínali na přátele, kteří byli odvlečeni na pardubický zámeček a pokud přežili, pak do koncentráků. Nutno však dodat, že i v těchto, pro skauty, trampy smutných a zlých letech, byly zaznamenány přírůstky nových chat. Bylo jich třicet devět. Tím ale zlatá éra trampingu končí. Po roce l945 a zejména po roce l950 se útěk do přírody a tím spojené chataření stává masovým hnutím. Romantické kouzlo trampingu odchází a na jeho místo se prosazuje rekreace celých rodin. Souvisí to s rozmachem industrializace a zvyšujícím se životním tempem a v neposlední řadě i zvyšujícími se výdělky. A tak chaty v oblasti Krkanky a Strádovského pekla rostou jako houby po dešti. A nejsou to už malinké sruby, ale ve většině pohodlné rodinné chaty s komfortem. V celém údolí vznikají chatové kolonie, takže na přelomu století a tisíciletí zde máme chatové oblasti „Strádovské Peklo“, „ Na holci – Václavák“, „ Amálská louka,“, „Na sekerce“, kolonie “Prohnutý“, českolhoticko-hradišťská osada „Ztracená stopa na Stříbrném jezeře“, oblast „Spáleniště“ a další. Tyto osady čítají již i stovky chat. Například v katastru obce České Lhotice jich můžeme napočítat 196. A podobná čísla mohou vykazovat obce Nasavrky, Křižanovice, Libkov a další.
V letech 1948 až 1952 přišla na trampy a chataře v části krkanského údolí pohroma. Zavinila to stavba údolní nádrže Křižanovice-Práčov. V bezmála dvoukilometrové délce musely být chaty rozebrány a přeloženy mimo budoucí hladinu jezera. Křižanovická přehrada zatopila nejkrásnější část divokého údolí Krkanky. Zadržuje 1,6 milionu m3 vody, která je odváděna tři kilometry dlouhým podzemním potrubím do Práčova, kde odevzdá energii vodní turbině a poté slouží jako pitná voda chrudimsku. Ale přehrada neznehodnotila nádhernou přírodu. Svým vzhledem naopak do ni zapadla a dnes „Stříbrné jezero“ je v dané oblasti neodmyslitelné.
Osmdesát let trampingu a chataření v údolí řeky s sebou přineslo i řadu problémů nepříjemných jak pro chataře, tak i pro obce a soukromé hospodáře, pronajímatele míst, na kterých chaty stojí.
Například: Za oněch osmdesát let vyrostl les v okolí chat do výše, která se stává nebezpečím pro chaty samotné i jejich obyvatele. Zvlášť v posledních letech, kdy lesy plení vichry a smrště jako Kiril, Emma a v červnu letošního roku i tornádo. Je nutno stromy od chat odkácet na bezpečnou vzdálenost. Proti tomu jsou vzneseny připomínky, že plochy, které nebude možné osázet, jsou z hlediska ekonomiky pro majitele lesa bezcenné.
A nebo: Chaty stojí na místech krásných, ale značně nepřístupných pro svoz komunálních odpadů. Tím se náklady na odvoz a manipulaci enormně zvyšují.
Další zátěží pro obecní pokladny je údržba obecních cest vedoucích do chatových oblastí. Chatové osady, sice krásné, utopené v zeleni u břehů řeky či přehrady, pod prudkými, dlouhými stráněmi, místně nazývanými „padáky“. Značnými náklady opravená poškození cest následné jarní tání znovu poničí odplavením až na dno údolí. Trvalé řešení vyasfaltováním cest není možné ať už z důvodů vysokých nákladů nebo ochrany přírody. Je nutno mít stále na zřeteli, že celá oblast je součástí chráněné krajinné oblasti nebo přímo přírodní rezervací.
Přesto se řešení našlo. A přišli s ním sami chataři, přímí potomci prvních skautů a trampů, o nichž vyprávíme. Po dlouhotrvajících výtkách na jejich adresu, že nejezdí svými auty po vymezených příjezdových cestách, ale volí cesty loukami, kde vyjíždějí široké koleje a tím značně narušují hospodaření zemědělcům se sami usnesli, že si nejexponovanější úsek cesty ke svým chatám opraví sami. A stalo se. Hlavní organizátor, chatař z osady „Ztracená stopa na Stříbrném jezeře“, pan Jan Těšitel, se počátkem července dohodl se starostou obce České Lhotice, panem Miroslavem Kombercem na objemech materiálů. Následné tři víkendy se parta chatařů, čítající dvanáct, ale i dvacet nadšenců, prala s těžkou prací při opravě cesty, rozbrázděné hlubokými výmoly od předjarních vod. Zapůjčenou technikou navezli nejprve hrubý, pak jemnější štěrk a ručně jej rozhrnovali jen hráběmi a lopatami. Posléze položili přes cestu řadu svodnic, vše zasypali frezinkem a vypůjčeným dusacím válcem zhutnili. Oprava se povedla. Bez řečí a složitého vyjednávání. A dílo to nebylo nijak malé. Položilo se 25 tun hrubého štěrku, 10 tun jemnějšího, položila se a zakotvila řada ocelových svodnic a rozhrnulo se a udusalo 30 tun frezinku. Opravená cesta v krajině (a to je důležité), nepůsobí rušivě!
A co říci nakonec? Sami chataři mají radost z dobré a prospěšné práce a v tomto úseku nebudou škodit zemědělcům ani krajině samotné vyjížděním nových cest. A patří jim dík za tuto mimořádnou iniciativu.
|
|
|
. . . o O o . . .
V červenci 2008 zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Foto: účastníci akce.
Zvláštní poděkování panu M. Malinovi, chataři z osady Ztracená stopa na Stříbrném jezeře,
za povolení čerpat historické údaje z jeho soukromé studie Stříbrná řeka.
Volby 2006
Po čtyřech letech se ve dnech 20. a 21. října 2006 konaly komunální volby a současně senátní volby do Parlamentu České republiky.
Volby, jako vždy u nás, proběhly důstojně v příjemném prostředí zasedací síně obecního úřadu. Řídila je volební komise ve složení: Lada Stašková (předseda), Vilém Svoboda (místopředseda), Hana Kolářová (člen komise) a Jana Doležalová (zapisovatelka). V seznamu voličů bylo zapsáno 85 občanů všech tří částí obce. Kandidátka byla složena z dvanácti nezávislých kandidátů, přičemž zastupitelstvo bylo voleno sedmičlenné. K volbám se dostavilo 67 občanů, tj. 79% všech voličů, což je přibližně stejné procento jako při volbách minulých (kdy bylo zapsáno 87 voličů a volit jich přišo 70, tj. 80,5%).
| Jméno | Počet hlasů | Poznámka |
|---|---|---|
| Miroslav Komberec | 58 | |
| Jiří Pecina | 51 | |
| Jaroslav Kolář | 49 | |
| Věra Švadlenková | 46 | |
| Věra Korábková | 40 | |
| Martin Strašek | 40 | |
| Jaroslav Zdražil | 36 | |
| Zdena Jeníčková | 34 | 1. náhradník |
| Ivan Koreček | 27 | 2. náhradník |
| Jindřiška Jiroutová | 26 | 3. náhradník |
| Ing. Milan Korbel | 22 | 4. náhradník |
| Lenka Mrázková | 17 | 5. náhradník |
Zastupitelstvo zaznamenalo oproti předchozím volebním obdobím pouze jedinou změnu, a to za odstoupivšího Jaroslava Kroutila z Vedralky byl zvolen Martin Strašek, též z Vedralky.
Současně proběhly v našem volebním obvodu volby do horní komory Parlamentu České republiky (senátu) s výsledkem:
| Jméno | Počet hlasů |
|---|---|
| Ing. Trávníček | 4 |
| S. Pecka | 2 |
| K. Ledvinka | 2 |
| Ing. J. Fišerová | 15 |
| RSDr. J. Šimek | 5 |
| Ing. J. Kolář | 1 |
| Doc. JUDr. P. Pithart | 35 |
. . . o O o . . .
K volbám zaznamenal kronikář následující postřehy:
Týden odešel a v pátek 27. a v sobotu 28. října se znovu otevřela volební místnost na Obecním úřadu k druhému kolu senátních voleb. Stejná volební komise, tentokrát však se skeptickým pohledem na účast voličů.
Ale spletli se!
Za oba dny přišlo ze zapsaných voličů 43, a to je 50,6% účast. Ti pak dali 29 hlasů JUDr. Pithartovi a 12 hlasů Ing. Fišerové. Dva hlasy byly neplatné.Zájem občanů mile překvapil volební komisi a zdá se, že nemalým dílem přispěl k volebnímu vítězství pana Pitharta, kterému, jak známo, stačily jen 24 hlasy, aby před paní Fišerovou zvítězil.
Ale volební maraton ještě neskončil. V pondělí 30. října, týden po komunálních volbách se sešlo nově zvolené zastupitelstvo, aby zvolilo svého starostu, místostarostu, výbory i svého zapisovatele. Tradičně byla vzorně připravena zasedací místnost. Konferenční stůl se sněhobílými ubrusy, uprostřed váza se spoustou jasně barevných jiřinek a příjemné teplo mile přivítalo přicházející zastupitele. Mezi nimi dorazil i nový člen, pan Martin Strašek z Vedralky, který vystřídal odstupujícího pana Kroutila. Jednání na minutu přesně zahájil místostarosta, pan Jaroslav Kolář, druhý nejstarší člen zastupitelstva. A program ubíhal přes slavnostní složení slibu pod znakem a praporem obce, volby zastupitele, jmenování ověřovatelů či volební komise k nejdůležitější části, tajné volby starosty a jeho zástupce. Volba proběhla hladce a volební komise mohla konstatovat:
Starostou obce České Lhotice na léta 2006 až 2010 se stal pan Miroslav Komberec, a to již po páté. Místostarostou byl následně zvolen již druhé volební období pan Jaroslav Kolář.
Po jmenování předsedů výborů a několika drobných informativních bodů dospělo základní jednání ke zdárnému konci. Ale nebyl to zdaleka konec setkání. Následovalo podávání tradičně výborného (volebního) guláše a kávy se sladkostí. Pak se rozproudila debata o úkolech tohoto a dalších volebních období. Jako např. dokončení příprav na rozparcelování budoucích stavebních míst pro nové občany obce, dokoupení pozemku pro umožnění stavby průběžné komunikace a položení inženýrských sítí, vybudování kanalizace a čističky odpadních vod, generální přestavby budovy obecního úřadu, plynofikaci, posílení vodního zdroje, event. budování chodníků v centru obce, dobudování dětského sportoviště na návsi v Českých Lhoticích a podobně. Nezapomněli jsme ani na jubileum, které nás čeká v roce 2009, a to 680. výročí první zmínky o existenci našich vesniček.
Besedovalo se příjemně i když se přiblížil konec dne. A tak zanedlouho se první zasedání nově zvoleného zastupitelstva naší obce rozešlo do začátku nového dne. Tak jim přejeme, aby to byl i hezký začátek budoucích čtyř let.
|
|
|
|
|
. . . o O o . . .
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Foto: V. Svoboda ml.
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
2. - 3. 6. 2006
Volby řídila v Českých Lhoticích volební komise ve složení:
Lada Strašková, Martin Strašek ml., Zdena Jeníčková a Vilém Svoboda.
| Počet voličů: | 88 |
| Volilo: | 77 (tj. 87,5%) |
| Poř. | Název strany | Počet hlasů | % |
|---|---|---|---|
| 1 | ČSSD | 30 | 39,0 |
| 2 | ODS | 22 | 28,5 |
| 3 | KSČM | 7 | 9,1 |
| 4 | Strana zelených | 6 | 7,8 |
| 5 | KDU-ČSL | 5 | 6,5 |
| 6 | Právo a Spravedlnost | 2 | 2,6 |
| 7 | SNK Evropští demokraté | 2 | 2,6 |
| 8 | NEZÁVISLÍ | 2 | 2,6 |
| 9 | NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ (předs. Vl. Železný) | 1 | 1,3 |
Vztyčení mírového sloupu
Dne 29. srpna 2006 po jedenácté hodině dopolední vztyčila japonská mírová delegace skupiny Goi Mírový sloup. Tento dvoumetrový bílý artefakt zakotvila do otvoru v žulovém základu vedoucí mírové delegace paní Kyoko Tsui za přispění starosty obce České Lhotice pana Miroslava Komberce, místostarosty pana Jaroslava Koláře a kronikáře obce pana Viléma Svobody. Obřad proběhl za potlesku členek Česko-japonské společnosti a občanů Českých Lhotic a Nasavrk.
Následovalo provolání hesla: "Ať mír vždy vládne na zemi", hesla, které po mnoho let ponese náš mírový sloup. Pak japonské ženy všem rozdaly vlaječky evropských států a s ostatními účastníky vytvořili kruh okolo sloupu. Za postupného mávání vlaječkou té které země provolaly ono heslo znovu a znovu.
Poté si všichni připili japonským saké nebo Coca-Colou a vzájemně potřásli rukama. Vlastní ceremoniál vztyčení Mírového sloupu tím byl ukončen. Nastalo loučení, jako bychom se znali již léta, ale všichni i přes bariéru řeči jsme cítili jednotu myšlenky.
Akt oslavy vztyčení mírového sloupu byl dojemný, hezký a upřímný. A nenarušilo ho ani studené počasí se silným větrem a častými přeprškami, které v tu chvíli vládlo.
. . . o O o . . .
Otcem myšlenky vztyčení Mírového sloupu u nás v Českých Lhoticích je místní chalupář pan Miroslav Hoza, umělecký fotograf, který pro tuto věc nadchl předsedkyni Česko-japonské společnosti paní PhDr. Kristinu Kopáčkovou. Po přislíbení konání této unikátní akce u nás ji následně schválilo zastupitelstvo obce.
Připomenout myšlenku míru v současném rozbouřeném světě vzaly na sebe skupiny aktivních lidí a založily Společnost lidí, kteří si přejí mír. Tato společnost s centrem v New Yorku působí v mnoha zemích světa, kde mimo různé charitativní služby naplňuje touhu po míru vztyčováním těchto mírových sloupů, kterých již po světě stojí na 300 tisíc ve 190ti zemích. U nás Mírové sloupy stojí v Praze, v Lidicích, v Terezíně a ... v Českých Lhoticích. A tak poselství Mírového sloupu "Až mír vždy vládne na zemi" si každoročně přečtou stovky turistů putujících naším krajem.
|
|
|
|
|
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Foto: Miroslav Hoza (další snímky ve fotogalerii).
Českolhotická rozhledna BOIKA
Po bezmála dvouletém období výstavby došlo k slavnostnímu otevření rozhledny Boiky. Stalo se tak v sobotu 20. května 2006.
K více než dvěma stům účastníkům promluvil a slavnostní akt zahájil místopředseda investora – Mikroregionu Centrum Železných Hor a starosta obce Krásné, pan Jaroslav Kučera. Ve svém krátkém proslovu přivítal účastníky oslavy, zejména starosty svazku obcí a poděkoval všem, kteří se podíleli na výstavbě, zvláště Pardubickému krajskému úřadu.
Následně starosta obce České Lhotice, u níž rozhledna stojí, pan Miroslav Komberec v krátkém projevu vyzdvihl, že mimoto, že z ochozu rozhledny je překrásný výhled na část východních Čech, je možné rozhlédnout se po kraji Keltů. Kraji, kde před více než dvěma tisíci let stálo jejich opevněné hradiště – oppidum. A můžeme i předpokládat, že rozhledna stojí v místech jimi obdělávaných polí, kudy nyní prochází Keltská naučná stezka. Proto dostala rozhledna jméno Boika. Podle keltského kmene Boiů, který zde sídlil.
Nakonec vystoupil pan Miroslav Hoza, majitel usedlosti v Českých Lhoticích, člen Turistického akademického klubu Praha a předal pánům Kučerovi a Kombercovi šek na 15 000 Kč, sponzorský dar od klubu na dovybavení rozhledny a navíc příslib členů, že pomohou s údržbou rozhledny.
Starosta, pan Miroslav Komberec, v závěru pozval všechny, kdo chtějí poznat krásy našeho kraje, ať přijdou. Uvítáme je s otevřenou náručí.
Následně, pod příkrovem dvou velkých stanů, všechny přítomné bavila hudba až do pozdního večera. Dobrou náladu nezkazila ani bouře s prudkým větrem a deštěm. Stany nepohodu bezpečně přečkaly díky dobré přípravě českolhotických hasičů, kteří areal oslavy postavili.
|
|
|
|
|
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
(Další snímky ve fotogalerii.)
Šesté zasedání obecního zastupitelstva.
Hlavním zdrojem ověřených zpráv pro kroniku obce jsou bezesporu jednání zastupitelstva, proto v naší kronice mají tato jednání i zvláštní, stálou kapitolu. S atmosférou toho posledního z roku 2005 vás nyní seznámíme:
. . . o O o . . .
Za mimořádnou událost lze označit první výjezdové zasedání obecního zastupitelstva, které se konalo v klubovní místnosti Církevní školy v Hradišti dne 2. prosince 2005. Toto zasedání bylo poslední v kalendářním roce a byť byl program rozsáhlý, atmosféra po celou dobu jednání byla slavnostní. K němu valnou měrou přispělo příjemné prostředí klubovny u velkého starobylého konferenčního stolu poblíž krbu plného praskajících smrkových polen.
Program, zpočátku obligátní nadělováním sociálních příspěvků důchodcům, rodinám s dětmi a některým dalším potřebným a vypořádáním se s pracovníky zajišťujícími služby Obecnímu úřadu, proběhl v úvodní části. Následovalo pokračování pro budoucnost obce důležitým bodem, a to uzavřením ústní dohody o zakoupení pozemku pro spodní část komunikace k budoucím stavebním místům nové bytové výstavby s panem Jaroslavem Zdražilem z Hradiště. Dále byl projednáván i z hlediska perspektivy obce velmi zajímavý bod, a to výhledový finanční rozpočet na léta 2006 – 2010. Zde dominují dvě nejdůležitější akce, kterými jsou: Vybudování příjezdové komunikace k novým stavebním místům, jejich vytyčení a nabídnutí k prodeji budoucím rodinám trvale přihlášeným v obci České Lhotice a přestavba budovy Obecního úřadu na víceúčelové zařízení, sloužící k setkávání občanů a též mladým adeptům sboru dobrovolných hasičů.
Program se chýlil k závěru, když kronikář obce připomněl, že právě v těchto dnech, před patnácti lety, byl zvolen do čela obce pan Miroslav Komberec, který v této náročné a zodpovědné funkci vydržel až do dnešních dnů. Po poděkování za jeho práci byl starosta zastupitelstva obdarován dortem mistrovsky provedeným ve tvaru praporu obce.
Následovalo občerstvení v podobě obložených talířů a káva s výborným koláčem, který k této příležitosti upekla paní starostová. Diskutovalo se o zvládnutých úkolech předchozích měsíců i let. Chýlilo se k půlnoci, když se zastupitelstvo rozešlo do svých domovů.
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Kronika dvou dnů.
K slavnostnímu představení znaku a praporu obce se ještě vracíme poznámkou kronikáře obce:
„Před několika dny jsem vedl rozhovor s jedním místním chatařem z nedalekého krajského města. Spíše se jednalo o polemiku, zda je či není takováto symbolika pro malou obec jakou je ta naše dostatečně významná. Ano, je! Naši občané jsou na symboly obce hrdí a přijali je s úctou a spontánně. Konečně přesvědčme se o tom ze zápisu v obecní kronice…"
Slavnostní setkání občanů Českých Lhotic 15. 10. 2005
Končí řady porad, vrcholí týdny příprav. Skončily spousty dohadů i obav. Myšlenka je schválena zastupitelstvem obce. Dochází na osobní zvaní všech obyvatel Hradiště, Českých Lhotic a Vedralky včetně chalupářů starostou a jeho zástupcem.
KOSTKY JSOU VRŽENY
Před námi stojí pevný termín akce, která v historii obce nemá obdoby. Ten den, 15. října 2005 v 16 hodin se dokořán otevírají dveře Církevní školy v Hradišti k slavnostnímu setkání všech občanů a chalupářů. Přivítáni budou ti, kteří chtějí na vlastní oči poprvé spatřit ZNAK A PRAPOR OBCE a kteří se dozví i jméno nové pamětní lípy, čerstvě zasazené mladé následovnice té, která odumřela, byvše ve věku devadesáti let zasažena bleskem.
Necelých čtyřiadvacet hodin před začátkem vyjíždí místostarosta obce Jaroslav Kolář s kronikářem obce Vilémem Svobodou do Chrudimi a přivážejí většinu zboží na chystané občerstvení. U starosty jsou již chlazeny dva velké kastroly výborného guláše, dle nedostižné receptury jeho sestry. Od Kolářů ve Lhoticích a i od Komberců v Hradišti se vůkol line líbezná vůně pečených jemných řezů a výborných moravských koláčů, kterými budou spolu se zakoupenou roládou uctěni pozvaní návštěvníci.
Pomalu přichází poslední večer před slavností. Všechna okna sálu, klubovny a kuchyně církevní školy svítí do tmy. Za nimi s přípravami finišují dobrovolníci ze zastupitelstva, starostovy rodiny, místní pan farář a další příznivci. Práce vrcholí uvedením do provozu chladicí pípy na, dle vyjádření faráře – plnohodnotného piva, ležáku Gambrinus. Povedlo se, pivo sládne na jazyku. Ale není čas na posezení u sklenice. Rozestavují se stoly v sálu, počítají se židle. Je třeba přivézt další z obecního úřadu, jak stoly, tak židle. V kuchyni se vše rovná tak, aby bylo při ruce. Na důstojném místě se aranžuje barevný nový znak obce a prapor se stuhami.
Nebe září hvězdami, když se sbor pořadatelů rozchází do nočního chladu. Do Lhotic odjíždí místostarosta Kolář s kronikářem Svobodou. Ostatní, farář pan Kučera, starosta pan Komberec, Jaroslav Zdražil a Pavel Komberec odcházejí tmou ke svým domovům s přáním, aby zítra všechno klaplo a pozvaní přišli…
Den "D", šestnáct hodin slunného podzimního dne. Před místem setkání na čerstvě posekaném trávníku příchozí osobně vítá starosta obce Miroslav Komberec se svým zástupcem Jaroslavem Kolářem. Oba slavnostně odění s úsměvy ve tvářích tisknou ztvrdlé pravice hospodářů. Starosta tradičně klidný, naopak na jeho zástupci je pod úsměvem znát nervozita. Není se čemu divit, je to on, který celou tu parádu musí jako první oslovit a slavnost zahájit a řídit. Také po krátké chvíli odbíhá, aby provedl poslední kontrolu. Přichází do kuchyně, hlavního nástroje dobré nálady všech účastníků. Tady panuje v dobré náladě atmosféra vrcholících příprav. Totiž vedení obce rozhodlo tu nejdůležitější část celé oslavy, tedy kuchyň, výčep a obsluhu svěřit do rukou mladých lidí, synů a dcer pod vedením paní starostové, Hany Kombercové. A tak tu můžeme vidět oba syny starosty, Miroslava a Pavla, dceru Zdenu, a děti místního faráře pana Kučery a další, kteří pomáhají při stolničení.
Spokojen se stavem příprav odchází pan Kolář do vytopeného sálu. Ten se pozvolna plní příchozími. Je to jímavý pohled, jak se vzájemně zdraví a vítají hospodáři a hospodyně, kteří se, byť od sebe vzdáleni jen pár kilometrů, neviděli třeba řadu měsíců. Snad kromě pár chvil v kostele nebo na pohřbu zesnulých vrstevníků.
Všichni muži i ženy jsou ustrojení ve svátečním tmavém oděvu a sněhobílých košilích. To ti nejstarší. Mladí všelijak, barevně a vesele. Jejich manželky hovoří družně se sousedkami u stolu o dětech či vnoučatech, o úrodě na polích i zahrádkách, o zdraví svém i svých blízkých. Na stolech před nimi ve vkusných košíčcích jsou do pyramidek nevršeny vonící koláče se dvěma různými náplněmi, výtečné křehoučké jablečné řezy, vanilkové a kakaové rolády. Netrvá dlouho a za uznalého hodnocení kvality putují do úst hostů. Pochvalu si zaslouží jejich tvůrci, vedle nás sedící paní Zdena Kombercová a paní Hana Kolářová. Děti se pobízet nenechají a ve chvilce mají pusy i ruce plné. V jedné koláče, ve druhé ostatní dobroty. Je radost dívat se na to hemžení hlučících starých, mladých i nejmladších sousedů, sousedek, chalupářů a sem tam i starších chatařů.
Minuty ubíhají, sál zdá se být přeplněný. Musí se ještě do kostela pro další židle. Tak to se nečekalo. Mezi stále přicházejícími se obratně proplétají "sklepmistr" Mirek Komberec s podnosem skleniček s bílým a červeným vínkem dovezeným z moravského sklípku a "šenkýř" Pavel Komberec se sklenicemi pěkně s čepicí bílé pěny natočeného onoho zlatavého, "plnohodnotného" pivečka. Na všech přítomných je vidět spokojenost a dobrou náladu.
Od čelního stolu, jemuž na stěně vévodí oslavovaný znak a prapor obce se stuhami zahajuje setkání pan Jaroslav Kolář, místostarosta obce České Lhotice. Sál plný hovoru a smíchu utichá. Jen nejmladší účastníci, ne starší tří let, ještě pokřikují, ale i ti záhy ztichli.
"Vážení sousedé a chlupáři",
oslovuje místostarosta nabitý sál. "Byl jsem zastupitelstvem obce České Lhotice pověřen čestným úkolem zahájit naše dnešní slavnostní setkání občanů. Je to poprvé, co v naší obci můžeme představit ZNAK A PRAPOR OBCE. Dále pak budete ještě seznámeni s názvem PAMĚTNÍ LÍPY nově zasazené zde v Hradišti. Přátelé, vítám naše hosty, zástupce OÚ Nasavrky pana Velehradského, starostu obce Krásné, pana Kučeru, dále starostu obce Libkova Ing. Fibingera. Ostatní pozvaní starostové se nedostavili.
Dnešní setkání je svým programem výjimečné a jsme rádi, že jste v takovém počtu přišli, neboť tento den vejde do historie obce a bude zapsán do naší obecní kroniky." Následně řídící vyzval starostu obce Miroslava Komberce, aby ve svém vystoupení vysvětlil symboliku znaku a praporu obce.
"Vážení spoluobčané, milí hosté!
Naše osady - České Lhotice, Hradiště i Vedralka mají nebývale dlouhou a zajímavou historii. Proto zastupitelstvo obce rozhodlo, aby život a práce našich předků, dědů i otců, ale i práce současná byly prezentovány ZNAKEM A PRAPOREM, které svým pojetím a symbolikou vyjádří dávnou i současnou historii obce. Návrh byl zastupitelstvem projednán, odsouhlasen a počátkem roku 2005 schválen parlamentem České republiky v rozhodnutí číslo 50, poslanecké sněmovny. Byl jsem zastupitelstvem pověřen a oba symboly, znak i prapor jsem přijal z rukou místopředsedy sněmovny Jana Kasala v dubnu letošního roku.
Symbolika meče a klíčů na červeném poli se vztahuje ke znakům vilémovského benediktinského kláštera, k jehož majetku jako Bojanovský újezd naše osady Lhotice a Hradiště v té době náležely. V roce 1329 předal opat Jaroslav a převor Všeslav újezd Bojanovský Jindřichu z Lichtenburka. A právě v této předávací listině se poprvé písemně vyskytují naše osady, a proto tento letopočet vešel do naší historie!
Protilehlá barva zelená se zlatými obilnými klasy představuje pak historii dnešních dnů. Zelený podklad představuje naše pole, louky a lesy, levý zlatý klas znamená osadu Hradiště, pravý zlatý klas osadu Vedralku jako sounáležité části obce České Lhotice.
Dvě špice palisádových kůlů na znaku v levé části symbolizují naši nejstarší historii, období keltského osídlení našeho kraje, tedy oppidum, které se rozkládalo před více než dvěma tisíci lety severně od osady Hradiště.
Vážení přátelé, spoluobčané, buďme hrdí na naši historii, buďme hrdí i na naše symboly, které nám ji připomínají a važme si jich…"
Kratičkou pauzu vystřídal spontánní potlesk. Když utichl, poděkoval starostovi řídící našeho setkání, pan Kolář a současně vyzval bratra Jiřího Kučeru, faráře sboru Českobratrské církve evangelické, aby posvětil znak i prapor.
"Vážení sousedé, vážení hosté!
Svěcení praporů je stará a důstojná tradice. Vidíte, taková slavnostní, důležitá věc a začíná to jako reklama na kafe… (všeobecný smích). Je to stará a dávná tradice. Ale my už přesně nevíme kde se vzala a co znamená. Prapory a erby nás vedou k dávné minulosti lidstva, o které se zdálo, že je definitivně mrtva. Zdálo se, že moderní člověk už žádné erby nepotřebuje a že nepotřebuje ani svěcení. Zdálo se, že je zbytečné ohlížet se zpět. Ale dnes je to všechno už jinak a my si těch starých věcí zase začínáme vážit a hledáme své kořeny a vracíme se ke starým tradicím. Prapory a erby pomáhaly lidem, aby si uměli odpovědět na velmi důležitou otázku: Kdo jsem a kam patřím. Kde je můj domov, kde je můj lid. Jaké jsou mé dějiny a jaké jsou mé hodnoty.
Ke erbu a praporu patří neodmyslitelně čest. Ona je to taková šlechtická záležitost, ale zdaleka nemá být vyhrazena jen šlechtě, kterou už konec konců dávno žádnou nemáme. Máme-li svůj prapor a erb, tak nás to alespoň trochu vede k odhodlání žít šlechetně a se ctí v tom společenství, do kterého patříme, které nás chrání a které na oplátku máme chránit i my. Aby ten prapor byl obecně respektován a aby za ním mohly být doopravdy spatřovány ty ušlechtilé a čisté věci, tak je mu třeba přiznat zvláštní cenu a jaksi obrazně a symbolicky prapor a erb očistit, vyvýšit, posvětit.
V dobách, kdy náboženství (jakékoli) hrálo dominantní úlohu ve společnosti to bylo celkem jednoduché. Prapor, korouhev, erb, byl zasvěcen božstvu, a to ho zpětně propůjčilo lidem a obdařilo ho navíc svou mocí, silou a autoritou a všichni to přijali. V naší době náboženství takovou roli nemá. Ale svým způsobem celá historie naší kultury stojí na křesťanství, když pomineme tu keltskou prehistorii. A tak, přátelé, pokud máme víru, můžeme přeci doufat, že Bůh stojí za dobrou věcí, že stojí za lidským úsilím o čest a radost a že je mu milé vytváření domova a místa, kde jsou uchovány dobré tradice a hodnoty. I my můžeme stát o očištění a posvěcení.
Podle staré biblické tradice se posvěcení děje slovem božím a modlitbou. Já nevěřím, že by se tímto našemu praporu vdechla nadpřirozená moc, ale na to, abychom tyto symboly přijali a vážili si jich, na to to stačí. Podle mého soudu to svěcení je spíše požehnání. Jde spíše o vůli a přání, aby ta věc, kterou dnes světíme, dobře plnila svůj účel. Aby sloužila lidem pro radost a pánu Bohu ke cti. Nevím, jestli to tak vždy bude, ale přát si to můžeme."
Nyní pan farář citoval z Nového zákona, část z listu apoštola Pavla do Efezu, podobenství o rytířské zbroji a výbavě. Poté společnou modlitbou "Otče náš" ukončil ceremoniál vysvěcení znaku a praporu obce České Lhotice.
Modlitba dozněla. Několik vteřin trvalo než opadl dojem z vystoupení zkušeného řečníka, místního faráře. Pak teprve se rozezněl potlesk. Po chvíli do něj vstoupil hlas řídícího slavnosti, který vyzval starostu obce, aby ve svém druhém a posledním vystoupení seznámil přítomné s pojmenováním pamětní lípy zasazené zde v Hradišti.
"Vážení přátelé", oslovil přítomné pan Miroslav Komberec. A pokračoval: "Nyní mě dovolte, abych v druhém bodě našeho setkání vás seznámil s pojmenováním naší mladé lipky. Původní pamětní lípa, kterou před třemi lety zničil blesk, byla vsazena do naší půdy na počest 85 let věku našeho císaře, Františka Josefa v době počátku první světové války. Naše nová a krásná lípa bude pokračovat v paměti naší a našich potomků a bude jim navždy připomínat, že byla vsazena na počest míru a demokracie a svobody naší soudobé historie.
Vážení přátelé, lípa symbolizuje mír a lásku, lípa je strom Slovanů. Je to strom krásný a skromný a stejně tak skromný název ponese. Ta krása a skromnost bude skryta v nás a v našem čestném životě i životě našich budoucích potomků. Naše lípa ať navždy nese název: HRADIŠŤSKÁ PAMĚTNÍ LÍPA." Zazněl souhlasný potlesk, který stvrdil starostova slova.
Tímto skončila oficiální část slavnostního setkání občanů a nastala druhá fáze, pravá venkovská veselice, na kterou účastníky pozval průvodce slavnostním setkáním slovy:
"Vážení spoluobčané, závěrem mi dovolte, abych jménem zastupitelstva vám všem popřál příjemné posezení a zábavu a též vám přeji dobrou chuť."
Než dozněl potlesk, rozběhli se jídlonoši od jednoho stolu k druhému. Někteří přinášeli v košících nakrájený chléb, jiní plné talíře voňavého guláše. Sál pozvolna utichal a jen sem tam se ozvalo ťuknutí lžíce o dno talíře. Mezi těmi, kdo pomáhaly v kuchyni se objevila i manželka pana faráře, chalupářka, paní Rychetská či dcera pana Pauluse, Olinka i přítelkyně Mirka Komberce, Hana a další. Ono roznést více než 120 porcí včetně piva, limonády a následně i kávy nebo čaje, to skutečně chce mrštnost mládí. Když dorazili muzikanti, nastal malý zádrhel. Nezbyla pro ně ani lžíce guláše. Situaci zachránila paní starostová. Doběhla domů pro zavařený guláš z dřívějška a situace byla zachráněná.
Muzikanti hráli podle všech přítomných, mladých i starých, výborně. Do kola šel jako první starosta i jeho zástupce a následovali další a další. Každý v tom víru pravé veselice zapomněl na problémy běžného života. Mnozí si i z plných plic zazpívali. Tanečníci se nezastavili. Snad jen na chvilku, když byly servírovány horké klobásy s ostrou příchutí, která společně se slanými brambůrky a tyčinkami vybízela k uchopení sklenice s bílou čepicí. A pilo se hojně a vesele. Sousedé se vzájemně hostili štamprličkami různých likérů. A když čas pokročil, bylo dokonce třeba zajet i pro třetí soudek. A slavilo se dál v dobré víře a na počest znaku a praporu, až starosta sám kolem jedné z půlnoci celou tu veselící se parádu ukončil. Společnost těch nejvytrvalejších se, na mnohdy vratkých nohou rozešla do svých domovů. Netrvalo dlouho s budova staré církevní školy usnula jako všichni ti, kteří zde byli hosty.
Slavnostní setkání občanů se vydařilo a přineslo své ovoce. Všichni, organizátoři i ostatní, budou léta vzpomínat na ty okamžiky v dobrém. A i když snad dojde k dalším setkáním, toto bude navždy jedinečné v jeho myšlence sjednocení občanů starousedlíků i chatařů pod znakem obce a praporem obce, který do dalších let bude vlát při připomínce slavnostních a historických událostech státu a obce.
|
|
|
|
|
Zaznamenal Vilém Svoboda, kronikář.
Foto: M. Komberec ml.