Historie vzdálená
Území, do něhož jsou vsazeny, jako tři malé rubíny, části obce - osady: České Lhotice, Hradiště a Vedralka, má mimořádně vzdálenou historii. Tu poodhalilo bádání, které se zde postupně již od konce 19. století nejprve jednotlivci, později v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století týmově, Archeologickým ústavem Akademie věd, odehrávalo. Nálezy potvrdily, že v těchto místech bylo osídlení již v době halštatské, resp. v době laténské a i v období hradištním. A právě v období druhého až prvního století před naším letopočtem vzniklo, severozápadním směrem od dnešní části obce Hradiště na ostrohu vysoko nad meandrem řeky Chrudimky na ploše cca 20 hektarů, keltské, silně opevněné město – oppidum, obehnané ze tří stran až trojitými mohutnými valy. Čtvrtou stranu chránil příkrý skalnatý sráz končící v řece.
Letecký snímek oppida získaný z www.boii.cz.
V popředí obec Hradiště. Dobře patrné je hluboko zařízlé údolí řeky Chrudimky, dnes zatopené vodní nádrží Křižanovice,
které poskytovalo oppidu přirozenou ochranu.
Oppidum mělo strategický význam. Jednak poskytovalo ochranu stezce procházející hlubokými lesy a srázy údolí řeky ze středních Čech na Moravu, a pak leželo poblíž bohatých ložisek nerostných surovin - stříbra, železa, zlata, olova, ale i tuhy apod.
Historické prameny uvádějí na území Čech a Moravy keltský kmen Bójů. Podle jedněch pramenů je tak nazývali Římané, podle jiných pramenů odvozovali své jméno od bohyně Bóinn (neboli Bílé krávy), kterou uctívali a považovali se za její děti. Existuje domněnka, že právě Bójové dali Čechám mezinárodní pojmenování Boiohaemum - Bohemia.
Keltové byli vynikajícími řemeslníky, zemědělci i umělci. Ze zlata razili první mince u nás, vyráběli šperky kombinované zlatem a smaltem. Ze železa kuli a odlévali zemědělské a řemeslnické nástroje, jejichž princip se zachoval až do dnešních dnů. Ale byli i vynikajícími sídelními organizátory, obchodníky a v neposlední řadě vojáky. Z našeho kraje odešli těsně před počátkem našeho letopočtu a byli vystřídáni pravděpodobně germánskými a později slovanskými kmeny. V roce 1965 bylo území oppida prohlášeno za archeologickou památkovou rezervací pod názvem České Lhotice.
Opevňovací valy (dvojité a místy i trojité) byly navršeny z kamenů, pocházejících z koryta
řeky Chrudimky. O staletí později pak tento materiál posloužil při budování stavení v okolních vesnicích.(Podrobnější informace o archeologickém výzkumu oppida naleznete na adrese www.boii.cz).
Založení našich osad můžeme předpokládat na závěr prvního tisíciletí do doby, kdy na našem území byl bojem zlikvidován rod Slavníkovců a celý kraj byl ovládnut Přemyslovci a připojen k Českému knížectví. Další vývoj se historicky váže k epoše rozmachu církevních statků, jmenovitě vilémovského kláštera, který byl také vlastníkem Bojanovského újezdu, kam naše osady příslušely. Existenci našich osad písemně stvrzuje listina z roku 1329, která je založena v zemských deskách v Praze. Touto listinou opat Jaroslav a převor Všeslav z konventu vilémovského postoupili újezd bojanovský Jindřichovi z Lichtenburga a právě v této listině jsou ponejprv uvedeny ves Lhoticze (Lhotičky, resp. Lhotice) a ves Hradisstie (Hradiště).
V těchto dobách i v následujících staletích byl tento lesnatý a skoro pustý kraj chudý a málo obývaný. Jeden z prvních údajů udává počet duší ve Lhoticích 77 a v Hradišti 64. K určitému rozvoji a zalidnění dochází po vydání a uplatnění tolerančního patentu a následně patentu rušícímu robotu a omezení pohybu, a tak na přelomu 18. a 19. století České Lhotice zaznamenávají 239 osob a Hradiště 142. Musíme mít na zřeteli, že v té době byly k Českým Lhoticím přidruženy samoty Kopáčov, Vedralka, Lupoměchy, Mezisvětí. K přidružení Hradiště dochází až v závěru 19. století. V této podobě pak přechází obec České Lhotice do dvacátého století. V roce 1900 je v osadě České Lhotice s Vedralkou 209 obyvatel, v Hradišti pak 142.
Ohlížíme-li se historií našeho kraje, nemůžeme si nepřipomenout, že tento chudý a drsný kraj vždy rodil muže a ženy charakterově pevné a čestné, kteří se vztyčenou hlavou snášeli bídu a ústrky. Již od husitských dob se jejich víra pod obojí neslučovala s katolickým dogmatismem, za což byli těžce stíháni. Přesto ve svém helvétském vyznání vytrvali až do doby vyhlášení tolerančního patentu. Ale již řadu let před tím vznikl v našem kraji toleranční sbor s tajnými kazateli, kteří udržovali evangelické povědomí v okolních vesničkách a samotách. Dokonce byla v Hradišti zbudována a v roce 1787 vysvěcena první dřevěná evangelická modlitebna. Na kázání docházeli členové evangelického sboru pěšky zvláštní, tajnou, tak zvanou „Tolerační stezkou“ vedoucí z Mezisvětí okrajem lesů do Hradiště. V letech 1842 – 1847 byla postavena zděná modlitebna, která je ve své podobě zachována doposud. Stejně tak i fara, jejíž stavba byla dokončena v roce 1835. Církevní škola v Hradišti byla stavěna v letech 1861 – 1862. Do konce roku 1860 byl založen u modlitebny hřbitov. Ale to jsme již v době skutečné náboženské svobody.
Modlitebna církve evangelické a hřbitov v Hradišti.
Z dostupných pramenů a archiválií sestavil pan Vilém Svoboda, kronikář.