ANI STO LET NENÍ DOST DLOUHÝCH,
ABYCHOM ZAPOMNĚLI

28. července si celý svět připomíná vznik první světové války
v letech 1914 až 1918.

Je tomu sto let, kdy v první světové válce let 1914 až 1918 zbytečně vyhasínaly miliony životů, většinou nadějných mladých mužů. Ti byli vythnuti ze svých domovů od rodičů, manželek i dětí. Museli odložit z rukou opratě koní i rukojeti pluhů. Museli odejít od nedokončené práce, kterou milovali stejně tak jako své nejbližší. Skláníme se před jejich památkou i dnes po sto letech a připomínáme si jejich jména vytesaná žuly památníků rozesetých po naší vlasti. I českolhoticko má místa, kam chodí po generace jejich nejbližší, aby je v myšlenkách pozdravili, aby jim sdělili své strasti i radosti.

Jedním z těch míst je památník na hřbitově v Hradišti.

Zde jsou jejich jména:

Báry Benjamín z Hranic, Báry Jan z Hranic, Beneš Josef z Bratroňova, Beneš Ladislav z Bratroňova, Blažek Jan z Vejsonína, Fajmon František z Českých Lhotic, Horák František z Křižanovic, Horák Josef z Hoštěnice, Janeček Antonín z Hradiště, Janeček František z Hradiště, Kacafírek Josef z Českých Lhotic, Klepetko Jan z Libkova, Kolář Ludvík z Hoštěnice, Korábek Jan z Hradiště, Marek Bedřich z Hradiště, Poltr Jan z Proseče, Šic Antonín z Krupína, Škvrně Josef z Křižanovic, Štorkán Václav z Hradiště, Tlapák Alois z Křižanovic, Vilím Josef z Hranic, Víšek Bohumil z Hradiště, Ždímal Antonín z Hradiště, Ždímal František z Proseče.

V Českých Lhoticích je památník uprostřed obce.

Zde jsou jména:

Josef Kacafírek, Josef Jeníček, Jan Cetl, František Žemlička, František Fajmon, Josef Chlebný, Antonín Blažek, Josef Pecina, František Štěrba.

ČEST JEJICH PAMÁTCE

. . . o O o . . .

Zaznamenal pan Vilém Svoboda, kronikář.

---

Historie dvacátého století

V prvních letech dvacátého století obec a její části pocítily chybějící pojítko s rozvíjejícím se okolním průmyslem a přes nechuť ke všemu překotně novému, nutnost vybudovat řádné spojení, aby jejich výpěstky bylo možno jednodušeji dostat na rozvíjející se trhy. Do toho ale přišla léta první světové války. Obce a jejich politické orgány byly svázány vojenskými dodávkami a odchodem mladých mužů do bitev. Rozvoj se zcela zastavil, byl naprostý nedostatek peněz i obecní pokladna zela prázdnotou, a tak život byl vlastně do první čtvrtiny století stejný jako hluboko před zlomem století.

Až ve dvacátých letech se vracejí modernizující myšlenky. Postupně byla postavena silnice Hradiště – Nasavrky a opačně do Křižanovic, silnice Hradiště - České Lhotice – Mezisvětí a České Lhotice – Hodonín na spoj do Nasavrk a Horního Bradla. V obci vítězí myšlenky racionální a kvalitní zemědělské výroby, zejména chovu dobytka. Brzy se dostavily výsledky, když chovatelé získali řadu předních cen na okresních i krajských výstavách, hlavně v chovu býků. I novější metody v pěstování obilí, hnojení a přípravě půdy, to všechno pozvolna obohacovalo naše rolníky. Ale tyto moderní myšlenky i skutky jsou opět zdevastovány druhou světovou válkou. Život se zcela umrtvil. Do koncentračních táborů a na popraviště byla odvlečena řada odpůrců nacismu.

Šest let je i ve vývoji života na vsi dlouhá doba. Válka skončila, život se pln euforie snažil co nejdříve mezery zaplnit a vývoj vrátit do původního tempa. Přišla padesátá léta a s nimi pohroma pro staleté tradice života selských rodů – kolektivizace zemědělství. Hrdost a úcta k rodné hroudě zanikla. Hospodáři, dříve spjatí s půdou a přírodou, se stali zemědělskými dělníky bez vztahu k půdě. Mladí většinou odcházeli do města za snazším výdělkem. Zhruba v polovině padesátých let je Českých Lhoticích založeno JZD (jednotné zemědělské družstvo), které zanedlouho bylo spojeno s družstvem v Horním Bradle. Až do konce osmdesátých let je k Českým Lhoticím připojena i sousední obec Hodonín. Po počátečních svízelných podmínkách v padesátých letech se postupně situace stabilizuje. V tomto, řeklo by se bezmála opuštěném kraji se mezilidské vztahy nikdy neřídily politikařením, ale pokračovaly víceméně sousedské vztahy. A tak se i za oněch čtyřicet let budování socialismu podařilo udělat s lidmi a pro lidi pěkný kus práce. Tak například, postavil se moderní kravín a odchovna býků, byla provedena elektrifikace, do mnoha míst zaveden telefon, vybudovány požární nádrže a zbrojnice, obchod potravin, úřadovna MNV (místního národního výboru), klubovna požárníků (dnes hasičů). Obec sama a ze svých prostředků vybudovala silnici z Českých Lhotic přes Vedralku dál na Libkov, byly postaveny byty, zastávky autobusu, byl vybudován obecní vodovod v Českých Lhoticích.

Končí rok 1989. Přichází politický a společenský zlom. Zemědělské družstvo se hroutí, ale soukromě začíná hospodařit v našich podmínkách pouze jeden hospodář, a to na Vedralce. Do historie odchází Místní národní výbor, demokratickou cestou je zvolen nový orgán, obecní úřad se sedmičlenným obecním zastupitelstvem. První roky devadesátých let se jen velmi pomalu vypořádávají s chybami předchozích desetiletí. Až ve druhé části devadesátých let minulého století vzniká mimořádný dokument „Program obnovy obce“, tedy vytyčuje se krátkodobý a střednědobý směr dalšího vývoje obce. Program zastupitelstvo schvaluje ještě před koncem století. Současně se začíná program naplňovat. Přicházejí první léta nového tisíciletí a výsledky jsou již znát. V Hradišti vyrostlo dětské sportoviště, byl rekonstruován mostek přes potok Debrný, opraveny cesty Do Dolů i do Pekel. Částečně opravena silnice na Vedralce, vybudována místa a osazena kontejnery na tříděný odpad, opraveny zastávky autobusu ve všech částech obce, byly odbahněny obě požární nádrže, proveden hloubkový vrt obecního vodovodu a ve vodárně instalováno zařízení na odradonování pitné vody. Staré ocelové vodovodní potrubí bylo vyměněno za plastové, bylo rozšířeno osvětlení atd.

Zastupitelstvo obce České Lhotice stojí před nesmírně těžkým problémem, kterým není postižena jenom naše obec, ale celý náš venkov – zastavit a zvrátit trend úbytku občanů, a to v období stárnutí obyvatelstva a růstu nezaměstnanosti. Je vůbec v našich možnostech něco tak nesnadného změnit? Je. Lék se našel. A to znovu v programu obnovy obce, kde byl formulován jako dlouhodobý plán. Zastupitelstvo se ztotožnilo s naznačenou cestou a rozjezd schválilo. A co je tedy tím lékem? Jde o zakoupení několika hektarů půdy v atraktivní lokalitě, zajištění napojení na inženýrské sítě a odprodej zájemcům, budoucím obyvatelům trvale přihlášeným do naší obce. A zaměstnání? Dnes již není nepřekonatelným problémem za zaměstnáním dojíždět do větších měst, vzdálených dvacet i třicet kilometrů. To je tedy budoucnost obce. Ale nikterak vzdálená.

Z dostupných pramenů a archiválií sestavil pan Vilém Svoboda, kronikář.

Nahoru